Tato přední pražská scéna totiž vybrala Aniku pro roli Barunky v nově připravované inscenaci Babička, která vznikla na motivy stejnojmenné knihy Boženy Němcové.

A tak třináctiletá Anika z Tlučné uplynulé dva měsíce strávila dojížděním mezi Plzní a Prahou a dopisováním látky, kterou její spolužáci probrali ve škole. Místo sezení ve třídě totiž Anika zkoušela s Eliškou Balzerovou jako Babičkou a režisérem Jankem Jirků. Premiéra Babičky se v Praze koná zítra.

„Eliška Balzerová byla k nám dětem moc milá. Když se nám něco nepovedlo, ochotně vysvětlovala, jak to napravit," vzpomíná na zkoušky Anika, která už hodně dlouho plánuje, že se stane herečkou. „Líbí se mi, že herci si umí představit a odehrát na jevišti situace, v nichž žijí jejich postavy," svěřila se.

Anika je žačkou 15. základní školy v Plzni, hraje na housle, zpívá ve sboru Mariella, tančí v Storm Balettu a navštěvuje dramatický kroužek v Divadle Pluto.

Anika: Přeji si být herečkou

Anika Menclová (vlevo) bude hrát v Divadle Na Fidlovačce Barunku po boku herečky Elišky BalzerovéTřináctiletou Aniku Menclovou, žačku 15. základní školy v Plzni, zítra čeká premiéra – v Divadle Na Fidlovačce bude hrát po boku známé herečky Elišky Balzerové. Navíc se objeví v roli, která například proslavila mladičkou Libuši Šafránkovou – Anika bude hrát Barunku v představení Babička, které vzniklo na motivy stejnojmenné novely Boženy Němcové.

Čím jsi podle svého názoru uspěla v konkurzu na roli Barunky?
Myslím, že jsem hlavně byla připravená díky Jindřišce Kikinčukové, která vede Divadlo Pluto a založila Dramstudio. Tam mě naučili základy herectví. U konkurzu pro mě pak nebyl problém předvést, jak projevuji radost a zároveň smutek. Řekla bych, že jsem měla z konkurzu dobrý pocit.

Jak dlouho už jezdíš na zkoušky do Prahy?
Do Prahy jezdím asi už dva měsíce. Naštěstí tam bydlí babička. Pokud jsme měli jen třeba dvě zkoušky do týdne, rodiče mě v Plzni posadili do autobusu. V Praze mě pak vyzvedla babička. Když se zkoušelo celý týden, táta mě v neděli večer odvezl k babičce a já od ní každé ráno jezdila autobusem a tramvají do divadla.

Jak náročné je skloubit divadlo se školou?
Vždycky, když jsem přijela domů ze zkoušek, půjčila jsem si od spolužáků sešity a opsala si látku, na kterou jsem chyběla. Předem jsem byla domluvená s paní ředitelkou, která mi potvrdila, že mě škola uvolní.

Jak se k dětským hercům chová Eliška Balzerová či režisér představení?
Zkoušky probíhají v klidu. Když se zapomene text nebo se něco pokazí, není problém; scéna se opět vrátí a jede se dál. Eliška Balzerová je k nám dětem velmi milá a ochotná, když vidí, že něco děláme špatně, vezme si nás stranou a vysvětlí nám chybu, abychom ji už neopakovaly. To samé dělá i pan režisér Janek Jirků.

Chceš být herečkou?
Ano. Byl to už dlouho můj sen a při zkouškách jsem si potvrdila, že to není špatný nápad. Zkoušky byly hrozně hezké, ale zároveň náročné. Mně to ale nevadilo, protože tohle přeci prožívá i dospělý herec. Herectví je zajímavé umění, ale ne každý může tuhle práci dělat. Líbí se mi hrát Barunku, protože ona má svoji povahu, do které se já umím vžít, a na jevišti jí jsem. Jakmile ale opustím jeviště, jsem zase sama sebou. A to je na tom to hezké, že herci si umí představit situace, ve kterých žijí jejich postavy. A právě proto bych si moc přála být herečkou.