Vystoupí tady známá akordeonistka Jarmila Vlachová a podobně jako při minulém ročníku festivalu Smetanovské dny se představí spolu s koncertním mistrem České filharmonie Miroslavem Vilímcem.

Vaše spolupráce je poměrně častá. Co vás motivuje pro společná vystoupení?
Hned při prvním uměleckém setkání jsme poznali, že máme stejné hudební cítění, nemusíme si věci dlouze vysvětlovat a spontánně na ně reagujeme. Spolupráce nás proto baví.

Čím bude program koncertu zvláštní?
Vždy jsme vystupovali ve společných programech tematicky zaměřených – například na díla židovských autorů nebo na španělskou hudbu. Zabývali jsme se také mimo jiné soudobou tvor– bou. Nyní však chceme inspirace spojit a sestavili jsme různorodý program z více slohových oblastí. Zazní tedy jak úvodní baroko – Händelova sonáta, tak zpracování židovské modlitby Eili, eili, stejně jako skladby Astora Piazzolly, které hrajeme velmi rádi. Ani v tomto pořadu jsme však nezapomněli na soudobou hudbu. Objeví se tak Suita ve starém slohu Alfreda Schnittkeho, jež je zajímavým pohledem na tradiční barokní formu, nebo originální kompozice současného plzeňského skladatele Jiřího Bezděka Zvuky neuróz urozených duší, kterou nám autor věnoval.

Jaký vztah jste získali ke skladbám Jiřího Bezděka?
K již zmiňované skladbě Zvuky neuróz a urozených duší máme vřelý vztah, neboť jsme její vznik přímo podnítili, takže vznikla nová originální kompozice pro akordeon a housle. Provedli jsme ji poprvé při Pražských premiérách v Rudolfinu v rámci festivalu České filharmonie. Násled– ně jsme ji uvedli při autorském večeru Jiřího Bezděka v novém Domě hudby – koncertním sálu konzervatoře – v Plzni. Tato skladba nás pro svůj dramatický náboj tak zaujala, že jsme ji zařadili i do  programu večera plzeňského Kruhu přátel hudby.

Uvedete nyní v Plzni také kompozice pro sólový akordeon? A které?
Inklinuji často při výběru skladeb k novým soudobým skladbám psaným přímo pro akordeon. Proto zazní dílo mladého finského autora Petri Makonnena Let časem. Stejně tak mě ale baví interpretace virtuózních skladeb – v tomto případě uvedu tedy i kompozici Rudolfa Würth– nera La Campanella, která byla napsána jako koncertní etuda na Paganiniho téma.