Něco jako rohlíky se na území střední Evropy peklo přinejmenším od 10. století. Původně šlo o velikonoční pečivo dostupné pouze v klášterech. Když se close Logo k seriálu Slovíčkaření. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in zahnuté dobroty rozšířily i mimo církevní kruhy a slavnosti, v Rakousku se pro ně ujalo pojmenování „kipferl“. To proto, že se tvarem podobaly části podvozku kočárů, nazývané „kipf“.

Dnes najdeme ve Vídni na adrese Grünangergasse 8 krásně opravený Kipferlhaus, jehož původní nájemci, pekaři Peter a Eva Wendlerovi, jsou mnohými považováni za vůbec první komerční výrobce rohlíků. Ale ani tato teorie neobstojí. Víme jen, že v roce 1770 se rohlík dostal z Vídně do Paříže – společně s rakouskou arcivévodkyní Marií Antoinettou, provdanou za francouzského krále Ludvíka XVI. Její oblíbená pochoutka zde získala nový název: croissant, což je opět půlměsíc.

Pomsta zlého ducha close Rolnická dívka s dvěma pumpernickel chleby (1919) info Zdroj: Wikimedia Commons, Heinrich Genau (1883–1942), public domain zoom_in Rolnická dívka s dvěma pumpernickel chleby (1919)

Podobně zajímavé dějiny má dalamánek či postaru dalamán. Pšeničná bulka sypaná kmínem a solí je jednou z mála dobrých věcí, které přinesl vpád Francouzů do Čech během válek o rakouské dědictví kolem roku 1741. Francouzská vojenská posádka usazená v Praze své pečivo nazývala „pain d’Allemagne“ („německý chléb“).

Skutečný žitný chléb německého typu je znám už od roku 1450 jako Pumpernickel. Což se s odpuštěním překládá jako „prdící démon“. („Pumpern“ znamená „nadýmat se“ a Nickel je zdrobnělinou jména Nicolas, jež bývalo často přisuzováno zlým duchům.) Proč se tak pochutině příbuzné perníku vlastně přezdívá, to poznáte, jakmile ji sníte.


Ať jedí koláče

V poslední době se v našich obchodních řetězcích rozmohla móda prodávat kaiserky. Nebo též císařské žemle, jak se kdysi říkalo. I tyto křupavé, hvězdicovitě naříznuté bílé housky pocházejí z Rakouska. A i ony mají svůj předobraz ve zvykoslovném velikonočním pečivu. Později prosluly jako Wiener Kaisersemmel (Vídeňské císařské housky). Ale s panovníky byly spojovány ještě mnohem dříve.

Podle legendy měl císař Friedrich III. už roku 1487 v Norimberku obdarovat děti houstičkami, do nichž byla vyřezána jeho podobizna.

Srovnejme slanou kaiserku se sladkou brioškou. Když si odmyslíme jinou chuť a fakt, že brioška („brioche“) z kynutého těsta s rozinkami vznikla ve Francii a ne v Německu, spojuje tyto druhy pečiva stejný nádech luxusu.

V případě druhého z nich má navíc tragický podtext, za což může výrok mylně připisovaný již zmíněné Marii Antoinettě. Ta totiž v době těsně před Velkou francouzskou revolucí, kdy byl všeho nedostatek, údajně prohlásila na adresu prostých lidí: „Když nemají chleba, ať jedí koláče!“

close Jean-Baptiste-Siméon Chardin: 'La Brioche'. info Zdroj: Wikimedia Commons, Jean-Baptiste-Siméon Chardin, Public domain zoom_in Jean-Baptiste-Siméon Chardin: 'La Brioche'

Správný překlad citátu „qu’ils mangent de la brioche“ zní: „Ať jedí briošky.“ To, co byla pro francouzskou královnu rakouského původu naprosto běžná záležitost, představovalo pro její poddané nedosažitelnou lahůdku.

Ačkoli panovnice nic takového asi nikdy nepronesla, urychlila tahle větička podle pozdějších vykladačů pád nenáviděné cizinky, jenž vyvrcholil v říjnu 1793 její popravou.


Nahrává se anketa ...

Ve skutečnosti s ní začal být spojován až padesát let po její smrti. Předtím sice frázi použil filozof Jean-Jacques Rousseau ve svém Vyznání, to však vznikalo okolo roku 1767, kdy bylo budoucí královně teprve dvanáct.

Když tedy Rousseau připisuje výrok jakési „velké princezně“, měl pravděpodobně na mysli někoho úplně jiného.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého