Markétě Dlouhé učarovala ruční výroba papíru už za dob studií. Jednak proto, že je to tvůrčí činnost, ale také kvůli dopadům na životní prostředí. „Už na škole mi začalo docházet, jak se k papíru, protože ho považujeme za obnovitelný zdroj, chováme a vnímáme ho jako podřadný materiál, který nemáme problém vyhazovat na tuny. Člověk má sklony s ním plýtvat, protože je levný, dobře dostupný. A začíná to už v dětském věku,“ myslí si dívka.

Konec plastových brček a míchátek. Nastupují náhrady z papíru či ze skla

Za pravdu jí dává statistika: Papír se hojně využívá nejen pro psaní, ale také jako obalový materiál a často končí v popelnicích. „Od roku 2009 do roku 2019 byly papír a lepenka hlavním obalovým odpadem v EU, jednalo se o 32,3 milionu tun,“ uvádí Evropský statistický úřad. Lidé mají tendenci bojovat hlavně s plastovými obaly, ale těch se za stejné období vyprodukovala stěží polovina. Celosvětová spotřeba papíru vzrostla za poslední čtyři dekády o 400 procent a výrazně přispěla k odlesňování.

Když se proto Dlouhá rozhodla, že by chtěla ruční papír také vyrábět a otevřít si papírnu, zavrhla výrobu nového papíru například ze starých novin a hledala jiný zdroj. Tím se stalo zmiňované oblečení. Brzy ale narazila na potíže s technikou. „Pro výrobu papíru z textilu je nutné látku v podstatě rozbít na jednotlivá vlákna. A domácí metody moc nefungovaly,“ popisuje.

Pomohl holandr ze Zélandu

Látku se snažila rozmělnit paličkou na maso nebo v mixéru. „Bohužel to dopadlo tak, že jsem ničila jeden za druhým a bylo jasné, že to takhle nemůže jít dál, protože s každým dalším přístrojem do šrotu dostávala ekologie zabrat,“ směje se Dlouhá. Problém se ale záhy vyřešil, když narazila na prodej takzvaného holandru, v podstatě drtič a vodní mlýn v jednom. „Prodával ho pán, který ho získal z Nového Zélandu, kde ho vyrobil jeden kutil. Samotné zařízení ale vynalezli v Nizozemsku už v 16. století,“ přibližuje.

S holandrem je práce lehčí a dá se dělat ve větším množství. Základem pro výrobu papíru je staré oblečení, včetně stavu kdy už se nehodí ani na charitu nebo do secondhandu. „Jediná podmínka je, aby to bylo stoprocentní přírodní vlákno – bavlna, len a podobně. Syntetiku to nezpracuje,“ popisuje výrobkyně papíru. Oblečení se nastříhá na malé kousky, máčí čtrnáct dní ve vodě a vloží do holandru, který směs rozdrtí. Z jednoho trička je možné vyrobit asi dvě čtvrtky ručního papíru o rozměru A4.

Šetrný přístup. Na venkově žijí přeborníci ve třídění odpadů

Pro navýšení objemu výroby ručního papíru Markéta Dlouhá nyní buduje svůj vlastní ateliér ve zděném domě, který si sama svépomocí upravuje. Pomoci ji s tím mohou i nadšenci skrze kampaň na internetové platformě HitHit, prostředky by využila zejména na nákup kádí a dalšího vybavení. Přispět na projekt je možné ZDE.

Textilní materiál zatím Markéta získává od rodiny a známých, doufá ale, že se časem přidá i veřejnost a obnošené šatstvo tak bude končit v popelnicích zase o něco méně. Papírnice sice nemá ambice, aby vyráběla obrovské role papíru, které pokryjí spotřebu třeba průmyslového podniku, ale věří, že výroba ručního papíru z recyklovaných materiálů má velký smysl. „Výhoda tohoto papíru je ta, že se dá neustále obnovovat. Když ho popíšete, ať jde o záložku, deníček, sešit, můžete mi ho zaslat nazpátek a znovu ho využiji na výrobu nového papíru,“ líčí.

S dalším a dalším přepracováním sice klesá jeho kvalita a je nutné do něj přidat například kopřivové nebo konopné vlákno, stále ale plní svou základní funkci.