Co vás dva kromě lásky k hudbě a herectví ještě spojuje?
Zdeňka: Ani jeden neumíme pracovat v excelovských tabulkách. To je prostě zlo.
Jaroslav: A taky máme rádi dobré červené víno.

Jak byste se vzájemně charakterizovali pouhými třemi slovy?
Zdeňka: Jaroslav je nesmírně laskavý a pracovitý. A podle mě i skutečný vizionář.
Jaroslav: Napadá mě celá řada přívlastků. Ale pokud se mám omezit na tři, tak určitě je Zdeňka pracovitá, kreativní a vzdělaná.

Podívejte se na Zdeňku Žádníkovou-Volencovou a Jaroslava Svěceného:

| Video: Youtube

Dohadujete se občas?
Jaroslav: Se vším respektem se dohadujeme prakticky neustále. Jinak by nás to snad ani netěšilo.

Protože si trochu fušujete do řemesla? Zdeňko, údajně Jaroslava učíte herectví…
Zdeňka: Já mu jenom trošku radím.

V čem konkrétně?
Zdeňka: Nejde o žádné lekce herectví. Prostě mu jen radím, jak se v rámci koncertního představení pohybovat na jevišti spolu s dalšími herci a muzikanty. Jaroslav je sólista zvyklý stát na jevišti sám. A to je vždycky trochu jiné, než když je na jevišti v dialogu s další postavou a kolegou.

Půjčil byste Zdeňce své housle?
Jaroslav: Tvrdošíjně je odmítá, vystačí si s příčnou flétnou.

Kdybyste si musela vybrat, herectví, nebo hudba?
Zdeňka: Dávám za „cé“. Vyhovuje mi syntéza umění. Nikdy jsem se mezi těmito dvěma obory nemusela rozhodovat. Podle mě jdou ruku v ruce.

Osmadvacet let jste členkou Dejvického divadla, víc než čtvrt století! Ani v tomto případě jste nikdy nepřemýšlela o změně?
Zdeňka: Není důvod. Mám skvělé kolegy, vyhovuje mi tamní nálada i repertoár. Neříkám, že nemám ráda změny, ale myslím, že i na jednom místě, nebo pracovišti chcete-li, se může člověk stále vyvíjet. Ráda si v rámci změny někde zahostuji nebo točím.

U vás hrají housle asi jednoznačně prim. Máte ještě jinou, stejně silnou vášeň?
Jaroslav: Mám rád umění, hlavně výtvarné. Ale máte pravdu, housle mě celoživotně fascinují. Hraji na ně, vystavuji je, nahrávám jejich zvuk. A teď jsem se o nich rozhodl i něco poutavého napsat.

Dost napínání…
Jaroslav: Právě dokončuji publikaci, která mapuje pět staletí evropských houslí. Vyjde v březnu příštího roku. Jsou tam nejen krásné obrázky dosud nezveřejněných historických houslařských klenotů, ale také tajuplné příběhy jejich tvůrců i virtuosů, kteří na ně hráli. Kdo má rád umělecká díla a historii, určitě si tam najde to své. Jsem v oboru smyčcových hudebních nástrojů i soudním znalcem, proto jsem si řekl, že léty nabyté zkušenosti hodím taky na papír, v tomto případě navíc velmi kvalitní.

S výjimkou práce, jste ještě na něčem závislí?
Zdeňka: Na sportu a dobrých knihách. A na nočním plavání v lomu.
Jaroslav: Nedám dopustit na kvalitní kávu. A jak jsem zmínil, jsem velký milovník umění, klasického i současného. Moc rád dělám takzvané Koncerty v obrazech, kde spolu s malíři, grafiky a fotografy vzájemně propojujeme svět tónů a barev.

Zdeňka s Jaroslavem zvou na Festival hudby:

Vedete k hudbě i mladou generaci?
Jaroslav: Myslím, že máme spoustu šikovných dětí a mladých lidí, kterým je potřeba trochu pootevřít dveře a dát možnost koncertovat. Nedávno jsem se zúčastnil houslových kurzů pro mladé interprety na zámku v Klášterci nad Ohří. Byla to radost. Ty děti hrály výborně. A bylo skvělé, že si mohly zahrát i na právě probíhajícím festivalu Klášterecké hudební prameny. Ale není to jen o nadějných houslistech. Kromě nich léta prezentuji mladé akordeonisty, kteří jsou laureáty špičkových mezinárodních soutěží.

Sám jste s akordeonisty v dětství hrával, že?
Jaroslav: Ano, s orchestrem. V rodném Hradci Králové, bylo mi tehdy asi dvanáct let. A hraju s nimi moc rád i dnes, třeba ,,tango nuevo“ Ástora Piazzolly. To je moje srdcovka.

Zdeňko, toužíte, aby z vašich dětí vyrostly herecké hvězdy?
Zdeňka: Po tom rozhodně neprahnu. Chci jen, aby z nich vyrostly šťastné a spokojené osoby. Volba zaměstnání je na nich, rozhodně je do ničeho netlačím.

Máte čtyři děti. Je těžké je zkrotit?
Zdeňka: Nekrotím. Vysvětluji. Občas do bezvědomí. Jejich i mého. Dvě děti jsou už plnoleté, takže pokud vycházíme ze slovesa krotit, tam je ten „prostor v manéži“ už poměrně malý.

Říká se, že děti jsou nejlepšími učiteli. Co vás učí ty vaše?
Zdeňka: Nezměrné trpělivosti. Myslím, že děti jsou do jisté míry naším vlastním zrcadlem. Takže si můžeme jako rodiče gratulovat, nebo naopak vzdychat. Co vložíme, to dostaneme. Kde investujeme, tam úročíme.


Nahrává se anketa ...

Plánujete dovolenou, nebo máte přes léto práce až nad hlavu?
Zdeňka: S rodinou a přáteli jsme byli na začátku července v Chorvatsku, a nyní už intenzivně připravujeme Festival hudby na zámku Dobříš. Po něm ještě stihnu na týden Madeiru, kde vedu lektorský kurz.
Jaroslav: V létě mám celkem tři festivaly, z toho dva v červenci, pak na týden taky prchnu k moři. Srpen je již tradičně ve znamení hudební Dobříše…

… letos už počtvrté! Ale festival v Dobříši není jen hudba a umění. Přidává se k němu i jídlo, víno a všemožné dobroty. Jak hřešíte vy?
Zdeňka: Miluju borůvkové knedlíky a točenou plzeň. Ale zvlášť. Rozhodně ne ve společné kombinaci!
Jaroslav: Já nedám dopustit na makový koláč od mojí maminky, je výborná kuchařka.

close Zdeňka Žádníková-Volencová info Zdroj: se svolením Moniky Navrátilové zoom_in Zdeňka Žádníková-Volencová

Oba jste pracovně v jednom kole. Jak to vidí rodiny? Zapojujete své blízké?
Zdeňka: V Dobříši jsou zapojeni úplně všichni. A celý rok se na to těší. Přes rok mají svých aktivit dostatek, ctíme alespoň společné neděle.
Jaroslav: Když nepracuji a neorganizuji, tak se starám o maminku.

A ta je stále v obdivuhodné formě.
Jaroslav: Mám z ní radost. Letos jí bylo už devadesát a energie má pořád na rozdávání

To jste asi zdědil. Sám v jednom kuse cestujete. Existuje vůbec země, kam jste se ještě nepodíval?
Jaroslav: Těch je ještě hodně. Když ale spočítám ty, v nichž jsem hrál, dojdu k číslu dvaašedesát.
Zdeňka: Tiše závidím. Zkusím to ještě dohnat.

Zdeňko, jak vypadá typická dovolená šestičlenné rodiny? Handrkujete se?
Zdeňka: Zhruba dva dny se ladíme a pak je vše bezva. Máme naštěstí podobné představy o tom, jak by naše dovolená měla vypadat. O to je to snazší. Základní pravidlo zní: odložit mobilní telefony!

Často cestujete pracovně i vy dva spolu. Jaroslave, jaký je Zdeňka parťák?
Jaroslav: Funguje i v situační nepohodě. Když vznikne jakýkoli problém, nehroutí se a okamžitě hledá řešení. A je zkušená i za volantem, což jako řidič, který najezdí okolo 80 000 kilometrů ročně, dokážu ocenit.

Čím vás Jaroslav naposledy překvapil?
Zdeňka: Přišel na schůzku včas!

A čím v budoucnu překvapíte vy oba? Plánujete další společné projekty?
Zdeňka: Rozhodně! Jednáme o německém zastoupení pro představení o Johannu Sebastianu Bachovi, tak se těším, že opráším maturitní znalosti němčiny. V kalendáři máme taky hodně adventních koncertů, takže podzim bude ve znamení příprav. Chceme, aby byl každý trochu jiný, svým způsobem originální. A příprava na další festival běží v podstatě už nyní. Pokud chcete kvalitní hudebníky, musíte si je zamluvit už i dva roky dopředu.

Jaroslav: Kromě toho všeho stihla Zdeňka dopsat i nový scénář k multižánrovému koncertu, který chceme uvést v příštím roce. Zahrnuje nejen klasiku, ale i jazz a šansony. A nesmím zapomenout na zbrusu novou spolupráci se skupinou Chilies, což jsou trojnásobní mistři České republiky ve street dance. Už jsme si jednou hudebně a tanečně zařádili a na podzim nás čekají další tři vystoupení.