Michal Isteník: Na poslední díl první série Kukaček jsem mámě zakázal se dívat

Stále si vás lidé nejvíc spojují se seriálem Most!, nebo se to Kukačkami změnilo?
Most! už mi samozřejmě nikdo neodpáře, ani já sám, a bylo by i nevděčné se o to snažit. Seriál Most! mi změnil život, ale necítím se být hercem jedné role. Ani před kamerou, ani na jevišti… Podle reakcí lidí na ulici ale vždy poznám, že se Most! právě opakuje. (smích)

Biser A. Arichtev: Pokračování Kukaček nabídne velké emocionální napětí

V seriálu Kukačky hrajete rozporuplnou postavu – Davida, ředitele školy, který může za výměnu dětí. Je téma viny a trestu tím, které se prolne další sérií?
Ano, to je základní téma – motiv míry zločinu a míry trestu. Napravit danou situaci nejde, ale jak se s ní vypořádat jednak v legislativní rovině a pak v té lidské?

Věděl jste od samého začátku, že to bude vaše postava, kdo děti v porodnici vymění?
Když jsem roli přijímal, tak jsem to nevěděl, protože v té době ještě nebyly dopsány scénáře až do konce. Dozvěděl jsem se to později, na čtené zkoušce, pár dní před začátkem natáčení. Pamatuji si, že jsem reagoval nějak v tom smyslu, že je to další role, za kterou na mě nebude moje maminka pyšná.

Co na ni nakonec říkala?
Nakonec mě asi pochválila. Já jí ale zakázal koukat se na ten poslední díl první série, takže to asi doteď neví. Byla nešťastná hlavně z rolí, které jsem hrál předtím. Dokonce mi řekla, jestli nemůžu jako normální herec hrát třeba vrahy nebo něco podobnýho. (smích) To fakt řekla!Měl jsem radost, že budu hrát ředitele, protože moje maminka je učitelka, tak jsem si říkal, že bude ráda. Jenže pak jsem zjistil, že ty děti vymění on, a bylo mi hned jasný, že asi úplně šťastná nebude. Žijeme na malém městě, a ona si všechno projektuje tak, že by jí to mohlo v té učitelské branži nasekat solidní problém.

Vy působíte v Brně, vyměňujete si s kolegy Pražáky nějaké vtípky?
Já osobně rivalitu mezi Prahou a Brnem moc neprožívám a příliš vtipů na tohle téma nedělám. Ani na to asi nemám právo, protože jsem hrdý Brňák původem ze středních Čech. Jsem prostě domestikovaná náplava, stejně jako většina Pražáků, které znám. Analogicky k mé pozici rád říkám, že nejpravověrnější Pražáci jsou z Kladna nebo z Mělníka.

Sabina Remundová: Vědomostmi i schopnostmi jsem oproti mým dětem na chvostě

Více než filmům se věnujete seriálům. Je to cesta, která vás těší a po které chcete jít i nadále?
Není to tak, že bych si vybíral seriály a filmy odmítal, je to mnohem prozaičtější. Nabídky na filmy nechodí tak často jako nabídky na seriály. Filmů jsem pravda natočil mnohem méně, ale určitě to není tak, že bych je striktně odmítal a chtěl se věnovat jen seriálové tvorbě. Prostě beru, co je. (smích)

Letos vás čekají kulatiny. Už máte plán, jak je budete slavit?
Poslední narozeniny, které jsem slavil nějak výrazně, byly mé osmnáctiny. Jsem sice společenský člověk, ale čas trávím nejradši doma s rodinou nebo ve velmi úzkém okruhu přátel. Neplánuju žádnou oslavu a má žena i mí kamarádi vědí, že nestojím o žádné „překvapení”. Jak se znám, budu doma. (smích)