Jsou velmi mladí, ale nadšení a talent jim nechybí. Kdyby ano, možná ani nehrají hudbu, kterou hrají. O tom, co mladí lidé (ale nejen ti) vidí v dnešní době na jazzu a swingu, o tom, jaká hudba je ovlivňuje, ale také o krásných hudebních příležitostech se rozpovídali členové kapely Crowses – Šárka Tichá (zpěv), Zuzana Bednaříková (baskytara), Ondřej a Richard Kraus (saxofony) a Filip Hlavinka (bicí). Tito mladí lidé mají rozhodně co říct a o jejich hudebním vývoji ještě rozhodně uslyšíme.

Před nedávnem jste získali první cenu v hudební soutěži Lešetínský Fašank. Co to pro kapelu, která je v podstatě teprve na startu, vlastně znamená?
Zuzana Bednaříková: Já si myslím, že to bylo velice příjemné už v tom ohledu, že jsme si mohli zahrát. A nebylo to úplně klasické hraní. Vlastně tam nebyla klasická porota, ale vyhodnocovalo se na základě toho, jak moc lidé tleskali. A myslím, že to bylo pro nás přínosné i v tom, že jsme si mohli zasoutěžit a vyzkoušet něco nového. Mně se to moc líbilo.

Šárka Tichá: Já musím jen souhlasit se Zuzkou, ta atmosféra byla doopravdy skvělá a vůbec jsme nečekali takový zájem lidí. Já sama za sebe jsem si to moc užila a doufám, že bude jenom víc takových skvělých příležitostí.

Ondřej Brzobohatý s manželkou Danielou Brzobohatou
Ondřej a Daniela Brzobohatí: Vtipům o sobě se smějeme, nesmí být ale zákeřné

Jste kapelou, která se dala dohromady v rámci Základní umělecké školy (ZUŠ). Máte pocit, že působení přímo v hudebním tělese, ačkoli v rámci ZUŠ, je při klasické výuce na nástroj určitým obohacením a zpestřením?
Zuzana Bednaříková: Já si myslím, že jsou tady dvě rozdílné věci, a tou je chození na nástroj a pak chození do kapely. Přála bych všem, aby si vyzkoušeli obě věci, protože jsou obě úplně rozdílné. Kapela v ZUŠ vás dokonale připraví na další aktivity, už mimo ZUŠ. Je skvělé, když se sejde super kolektiv, navíc se naučíte sehrát se s ostatními nástroji. Někdy se totiž může stát, že ať hrajete s kýmkoli, může to postrádat sehranost. Myslím si, že ZUŠ poskytuje právě možnost hrát s ostatními lidmi a ne jen sám za sebe. Hraní v kapele je obecně velmi důležité a prospěšné právě kvůli tomu.

Filip Hlavinka: Hraní celkově v jakékoli skupině je hlavní důvod, proč na ten nástroj hrajeme. Málokdy se totiž podaří, že bychom na ten nástroj hráli jako jednotlivci. Podle mě je to základ, kterým by si každý během působení na ZUŠ měl projít.

Viktor Kozánek: Je to samozřejmě specifické podle toho, kdo se na jaký nástroj učí hrát. Musím říct, že za mého úplného mládí tato možnost – být v kapele v rámci ZUŠ – vůbec neexistovala. A myslím si, že to byla velká škoda. Už tehdy totiž velká spousta z nás chtěla takto hrát, poslouchali jsme rockovou muziku a různé jiné žánry, než jen klasickou hudbu. Velmi oceňuji, že dnes ta možnost je a že ředitelé uměleckých škol tomuto konceptu dávají prostor. Má to podle mě obrovský význam.

Kapela Crowses ve své plné devítičlenné sestavě:

Jaké je pro vás fungování v hudebním kolektivu – umělecky i lidsky?
Zuzana Bednaříková: Já si neskutečně vážím toho, že mám vůbec možnost hrát v kapele, protože to není samozřejmost. Každý hudebník se do kapely nedostane. Je fakt super, že takto najdete „vaše“ lidi, kteří dokážou hudbu cítit a vnímat, můžete se o ní i bavit a poté spolu samozřejmě hrát. Člověk se zároveň naučí fungovat s jinými hudebníky, což se může hodit i do budoucna. Já jsem s touto kapelou i příležitostmi velmi spokojená a dává mi do života velkou radost a potěšení.

„To, že jeho skladby a odkaz žijí dál, by ho těšilo. Myslím, že za to bych od něj dostala pochvalu,“ myslí si Kateřina Žbirková. O dílo manžela, slovenského zpěváka Miroslava Žbirky, se stará opravdu poctivě
Kateřina Žbirková: Fanynek bylo hodně, ale nikdy jsem neměla důvod žárlit

Jste poměrně mladí lidé, avšak už s poměrně pestrými zkušenostmi z hraní na různých akcích, i těch významnějších vašeho lokálního charakteru. Co vás ale dokáže překvapit?
Šárka Tichá: Určitě reakce těch lidí. Diváci jsou vždycky úplně jiní a vždycky panuje trochu jiná atmosféra. A i když mnohdy opakujeme ten stejný repertoár, tak výsledek je zcela odlišný. My máme určité rozpoložení a také diváci mohou mít různou náladu. A když se všechno seběhne, což se stalo právě na Lešetínském Fašanku, tak z toho může vyjít něco tak hezkého, že to baví nejen diváky, ale i nás. A máme z toho všichni radost.

Richard Kraus: Mě dokáže překvapit například ten rozdíl mezi dobře a špatně zahranou nebo nazvučenou skladbou a tím pádem jejím výsledkem.

Viktor Kozánek: Tím, že máme každý pátek pravidelně zkoušky, tak se sehráváme, navzájem se posloucháme a samozřejmě ten zvuk dělá hodně. Rozhodně potřebujeme dobrého zvukaře k tomu, aby to fungovalo a abychom se dobře slyšeli. Na vystoupení se ale mohou přihodit všechny různé další věci. Každé vystoupení je jiné a může se stát cokoliv. A tyto věci mohou člověka vykolejit, ačkoli je naučený a vše zná perfektně.

„Při interpretaci některých textů cítím životní školu obzvláště silně,“ prozradila Lenka Filipová ve Story.
Lenka Filipová: Pár životních milníků za sebou mám. Byly pro mě zásadní

Podle čeho primárně si vybíráte kousky do vašeho repertoáru? Čím ta skladba musí být zajímavá pro vás a co musí obsahovat, abyste ji uhráli a zároveň byla poutavá pro publikum?
Viktor Kozánek: Co nejčastěji se snažíme vybírat skladby především podle nástrojového obsazení, které máme. Máme dva saxofony, trumpetu a flétnu, to vše kromě klasických kapelních nástrojů, rytmiky a zpěvaček. Tak se tomu snažíme i přiblížit. A pokud to nejde, já mám v rámci mého působení na poli hudby už velké zkušenosti s aranžováním, tak se vše vždy snažím i přizpůsobit. A co se týká té líbivosti, tak si nemyslím, že bychom se jakkoli podbízeli, ale spíše si vybíráme písničky, které se nám líbí a u kterých si myslíme, že se budou líbit i publiku.

Filip Hlavinka: Určitě to není o tom, že si řekneme, že tato písnička se určitě bude líbit, tak se jí musíme naučit. Je to spíš o tom, aby se daná skladba nám hrála dobře. Zároveň máme nástrojovou pestrost, takže si můžeme zahrát také instrumentální skladby, které diváci ocení zase úplně jinak.

Zuzana Bednaříková: Náš repertoár je dobrý v tom, že se každý dokáže v tom svém nástroji tak nějak ukázat. V některé písničce je saxofonové sólo, v další vynikají bicí nebo basa.

Skladba Whisper Your Name v podání kapely Crowses:

Zdroj: Youtube

Není jazz, swing a funky pro dnešní mládež spíše nudnou záležitostí? Není pro některé lidi překvapením, že lidé vašeho věku se začali věnovat zrovna takovéto hudbě?
Zuzana Bednaříková: V této hudbě si každý dokáže najít něco, co se mu líbí. Také mě to překvapuje, ale záleží, co kdo poslouchá, protože opravdu každý má úplně jiný hudební vkus. Tím, že naše vybrané písničky dokážou v každém člověku něco nabudit, tak si i například člověk, který poslouchá metal, často zatančí a dokáže si ty písničky užít.

Filip Hlavinka: Já třeba upřímně neposlouchám na denní bázi hudbu, kterou hrajeme v kapele. Beru to ale tak, že si rozšířím obzory něčím dalším a jako muzikant se rozvíjím i tímto způsobem.

Věděli jste, že Karel Gott byl prvním Čechem na Eurovizi? Letos má šanci Aiko
Věděli jste, že Karel Gott byl prvním Čechem na Eurovizi? Letos má šanci Aiko

A co jednotliví členové vaší kapely poslouchají ve svém soukromí? Je vás přece jen dost, takže i těch hudebních vlivů zde musí být mnoho.
Zuzana Bednaříková: Já poslouchám od všeho něco, ale moje srdce si získala kapela Queen a obecně rock, také poslouchám třeba symfonický metal. Ale pak také jazz, který hrajeme. Řekla bych, že můj vkus je velice rozmanitý a v každé hudbě si dokážu něco najít. Ale hlavně je to tedy ten rock a metal.

Šárka Tichá: Já osobně to mám podobně a nezpívám pouze jazz a swing. Poslouchám například i pop, protože je to asi nejpopulárnější žánr dnešní doby a mám ho ráda. Snažím se ale mít pořád otevřené dveře i do jiných žánrů a nesnažím se soustředit pouze na jazz nebo na pop, ale snažím se rozvíjet se i jako hudebník. Poslouchám také různé žánry, ať už je to rock, někdy swing, jazz, soul nebo pouze nějaké akustické úpravy.

Viktor Kozánek: Já jsem ve svém hlavním zaměstnání hráč symfonického orchestru, tím pádem mám hodně naposlouchanou klasickou hudbu. V mládí jsem naopak poslouchal rockovou hudbu, v poslední době pak nejvíce jazz. Také mám širší záběr, všechno mě ale nějakým způsobem příjemně ovlivňuje a dokážu si ze všeho vybrat to dobré pro mě. Snažím se vše poté uplatňovat například i v aranžích pro nás a přistupovat k nim všeobecně, aby to všechny hráče bavilo.

Ondřej Kraus: Já poslouchám, co se týká jazzu, tak naprostou klasiku – Glenna Millera nebo Bennyho Goodmana. Poté moderní hudbu, která v dnešní době hraje v rádiích. Zásadně ale neposlouchám originály skladeb, které hrajeme my, protože jsem přesvědčený o tom, že my to hrajeme lépe, a už se mi ty originály nelíbí. (smích)

Soutěž Lešetínský Fašank vyhráli s přehledem a nyní se poohlížejí po dalším hraní:

Kromě toho, že Viktor Kozánek dělá aranže pro váš soubor, chci se zeptat na to, jestli už někdo z vás má například určité skladatelské ambice a přenesl je třeba i do kapely?
Zuzana Bednaříková: Zatím nikdo skrze naší kapelu ještě nic takového neukázal, ale určitě se to může v budoucnu změnit.

Obsazení kapely

  • Anička Lorencová a Šárka Tichá - zpěv
  • Ivanka Poláková – flétna
  • Ríša Kraus – sopránsaxofon a altsaxofon
  • Ondra Kraus – tenorsaxofon
  • Jenda Marušák – trumpeta
  • Lucka Jurásková – klávesy
  • Zuzana Bednaříková – baskytara
  • Filip Hlavinka – bicí

Někteří z vás jsou již na vysoké škole, někteří ještě ne, každopádně o své budoucnosti teprve rozhodujete. Plánuje někdo z vás do budoucna zůstat u hudby a věnovat se jí i profesionálně?
Šárka Tichá: Já osobně bych si chtěla hudbu nechat spíše jako koníčka, protože je to poměrně nejisté zaměstnání. Ale nechci tomu ještě úplně zavírat dveře – jsem momentálně studentkou třetího ročníku gymnázia, takže ambice mám i v trochu jiných obzorech. Rozhodně mi však hudba přináší radost a myslím si, že se dá dělat v jakémkoli věku.

Viktor Kozánek: Mám velkou možnost sledovat vývoj muzikantů ve školních kapelách a moc mě těší, že se postupně vypracovávají tak, že někteří z nich už působili i s Filharmonií Bohuslava Martinů. Například naše Šárka Tichá zpívala při muzikálových vystoupeních a Ríša Kraus hrál s filharmonií sólově. Zuzka Bednaříková hraje v několika kapelách, dá se říct, že částečně profesionálních. Tak stejně Filip Hlavinka. Všichni, co hrají v této kapele, se za tu dobu posunuli dál. A já z toho mám obrovskou radost.

Radek Banga získal během své kariéry řadu hudebních, ale i občanských cen. „Dostat nějakou cenu je fajn, ale tou skutečnou radostí je pro mě dělat to, co mne doopravdy naplňuje a baví. Lidé to poznají a pak to baví i je. To je pro mě to nejvyšší ocenění.“
Radek Banga: V osmnácti jsem byl na ulici. Dobře vím, jaké to je nemít nic

Jaký to byl pro ty, kteří si zahráli nebo zazpívali s tělesem jako je filharmonie, zážitek?
Šárka Tichá: Pro mě to byl zážitek úžasný – stát na pódiu a mít za sebou obrovský orchestr, plný skvělých muzikantů. Jsem vděčná za příležitost, že jsem si to mohla už v takhle brzkém věku vyzkoušet. A určitě jsem si z toho odnesla i poznatky o tom, co bych mohla já sama zlepšit.

Richard Kraus: Já si vážím toho, že si mě vůbec vybrali, abych si mohl zkusit takto zahrát. Na výběr bylo totiž z mnoha lidí. Byla to určitě super zkušenost, je to zase něco jiného než hraní sólo, v duu nebo v kapele.

Co je podle vás v dnešní době nejtěžší pro kapelu ve smyslu, když se chce prosadit?
Viktor Kozánek: Zaprvé musí samozřejmě umět navazovat kontakty, což jsem dosud zajišťoval v tomto případě hlavně já. Musím dodat, že právě díky Lešetínskému Fašanku jsme získali hned další dvě nabídky na hraní. Pokud si nás tedy přijde poslechnout někdo, komu se líbíme, vždy je šance posunout se dál. A samozřejmě, protože my vystupujeme stále pod ZUŠ, tak ještě nemáme možnost kompletního samostatného rozhodování, jestli například natočit propagační videoklip a podobně. To jsme třeba dodneška nestihli, ale myslím si, že je to také velmi důležité pro budoucí propagaci.

Co vás v blízké budoucnosti čeká a na jaká vystoupení byste nalákali třeba čtenáře Deníku?
Viktor Kozánek: Pravidelně hráváme na Zlínském filmovém festivalu, který bývá koncem května, na konci června bychom se pak měli účastnit festivalu Živý Zlín. Poté máme předběžně domluveno hraní i v září a v listopadu.

Kapela Crowses
Vznikla v září 2018 v Základní umělecké škole Zlín. Je složená z nesmírně talentovaných a dnes už i zkušených instrumentalistů z této školy. Její repertoár zahrnuje jak popové, swingové, tak i funky skladby světových velikánů jako je Stevie Wonder, James Brown, Jennifer Lopez či Amy Winehouse. Kapela pravidelně účinkuje na mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež, Dni kraje a na přehlídkách kapel, pořádaných Živým Zlínem. Má za sebou také spoustu dalších úspěšných vystoupení ve zlínském regionu: na benefičním koncertě k 95. výročí Krajské nemocnice Tomáše Bati, na oslavách 700 let města Zlína nebo na Maratonu hudby v Brně.