Jaká je vaše maminka?
Simona: Rozhodně originální a velmi vtipná!
Joska: Super. (Josko, můžeš tu odpověď nějak rozšířit?) Super dobrá.
Albert: Asi fajn. (Alberte, můžeš to nějak rozvést?) Někdy vtipná.

Vzpomenete si na nějakou dobrou radu, kterou vám dala do života?
Simona: Nikdy si od nikoho nepůjčuj peníze.
Joska: Vím, že nějaké byly, ale nepamatuji si je. Hodně mi radí při konfliktech s kámoškama.
Albert: Za vším hledej příběh.

Můžete mámě říct úplně všechno?
Joska: Ne. Nejsem blázen.
Simona: Rozhodně můžu, ale nemám tu potřebu.
Albert: Ne. Ale ona to po mně vyžaduje.

V čem je maminka nenahraditelná?
Simona: V tom, že jsem se jí narodila.
Joska: Svým smyslem pro humor.
Albert: V tom, jak se s ní dá na všem domluvit.

Jistě občas potřebujete poradit s něčím do školy. Je maminka trpělivá učitelka?
Simona: Ne. Rozhodně ne.
Joska: Jak kdy a jak v čem.
Albert: Ne. Rozhodně ne!

Jak zvládáte současnou koronavirovou situaci? Nelezete si doma občas na nervy?
Simona: Mě spíš trápí to, že nevím, na co se mám nachystat, s čím můžu počítat a co je třeba změnit. Rodinu v tuto chvíli vnímám rozhodně jako podporující.
Joska: Jo, lezem.
Albert: Jo.

Bavilo by vás učit se doma celý rok?
Simona: Mně to rozhodně nevyhovuje.
Joska: Ne. Chybí mi kamarádi a vysvětlování od paní učitelky, ale jinak dobrý.
Abert: Nebavilo, ale teď mi to vyhovuje.

Čím vás dokážou děti rozčílit?
Simona: Předměty. Všude jsou předměty. Totální absence schopnosti si po sobě uklidit!!!

Čím vás dokáže maminka rozčílit?
Joska: To je jedna z těch věcí, které mámě neříkám. Ale štve mě, když prudce mění plány.
Albert: Náhlými emocionálními výbuchy, při kterých si připadám jak debil.

Usmiřujete se rychle?
Simona: Ano.
Joska: Jak kdy.
Albert: My moc nemáme konflikty, ale usmiřujeme se hodně rychle.

Co spolu děláte nejraději?
Simona: Povídáme si.
Joska: Díváme se na filmy.
Albert: Povídáme si.

Slavíte Den matek? Pokud ano, jak?
Simona: Ne. Maximálně si s mámou zavoláme, ale není to tradice.
Joska: Ne.
Albert: Máma mě vždycky sprdne, že jsem jí ani nenapsal.

O některých vynikajících jídlech se říká, že jsou jako od maminky. Které jídlo od maminky máte nejraději?
Simona: Jídlo!
Joska: Špagety se sýrem.
Albert: Řízky.

Máte představu, jak budete trávit letní dovolenou?
Simona: Obvykle ano, ale letos to vypadá na maringotku a výlety po Čechách, což nijak nevadí.
Joska: Snad vyjde nějaký tábor.
Albert: Nemám tucha.

Na co se momentálně těšíte?
Simona: Až se vrátím do práce. Stýská se mi a chybí mi to moc.
Joska: Těším se, až brácha odejde na intr.
Albert: Na kamarády.

Otázky jenom pro maminku Simonu:

Čím pro vás v dětství byla maminka?
Nepřítelem. Byla jsem na ni hodně naštvaná.

Byla během vaší puberty tolerantní a chápavá?
Z dnešního úhlu pohledu byla, ale tehdy jsem prošla válečným polem. Myslím, že hlavně já jsem v té době nebyla tolerantní a chápavá.

Jak se tvářila na vaše partnery, když jste jí nějakého přivedla ukázat?
Nijak zásadně nikoho nekomentovala a jenom tak napůl úst zaglosovala, že to nemusí být na celý život.

Když se vám v životě nedařilo, měla jste tendenci schovat se pod máminu sukni?
Ne, to nikdy, útěchu jsem vždy hledala u přítelkyň.

Dokázala vám máma poradit v každé situaci? A dokážete vy v každé situaci poradit svým dětem?
Já jsem se mámy na radu nikdy neptala a svým dětem rady spíš vnucuju, než že by si přišly samy.

Kvůli koronaviru teď máte méně práce. O jakou práci jste přišla a která vám zůstala nebo dokonce přibyla?
Přišla jsem o všechna představení v Dejvickém divadle, zájezdy s One human show, improvizace, besedy, moderace, semináře, přednášky… Nechte toho, nebo začnu plakat. V průběhu karantény jsem načetla jednu detektivní knihu, natočila jsem cvičební videa paní Berušákové se svým partnerem a jsou na mém Facebooku, streamovala jsem čtení knihy na pokračování pro časopis Vogue, natočila fotbalové záběry pro fiktivní utkání Dejvického divadla s Bohemians 1905 a dostala se na stadion Bohemky! Udělala jsem livestream jedné One human show z Malostranské besedy a popsala jsem dva deníčky nápadů. A začala jsem zase háčkovat. Nechci si na nic stěžovat, vím, že o práci přišlo mnoho lidí, a těším se, až zase budu moci být s lidmi.

SIMONA BABČÁKOVÁ

* Narodila 21. února 1973 v Šumperku. Herečka a žákyně improvizátora Jaroslava Duška, která vystudovala Zlínskou školu umění, prošla scénami Městského divadla Zlín a pražského Divadla v Dlouhé, působila také v Klicperově divadle v Hradci Králové. Nakonec zakotvila v Dejvickém divadle, kde působí dodnes.

* V současnosti ji můžete vidět třeba v inscenacích Racek, Kakadu, Zimní pohádka, Vražda krále Gonzaga nebo Absolutno. Kromě herectví se věnuje také moderování, přednáškám, načítání knih a vede improvizační workshopy. Uvádí i své improvizační večery. Po dlouhodobé spolupráci s Ester Kočičkovou a jejich vyhlášených improvizacích v Rock café založila v roce 2015 improvizační skupinu NO A, která vznikla z Laboratoří, workshopů v Dejvickém divadle.

* Vystupuje také v muzikálu Hello, Dolly! v divadle Studio Dva a v Kalichu nastudovala hru Podivný případ se psem. Hrála ve filmu Jana Hřebejka U mě dobrý (2008) a Nestyda (2008). Zahrála si také ve snímcích Nuda v Brně (2003), Stop (2007), Děti noci (2008), Zoufalci (2008), Největší z Čechů (2009) – cena kritiky za hlavní ženskou roli a nominace na Českého lva, Rodina je základ státu (2011) – cena filmové kritiky za vedlejší ženskou roli a nominace na Českého lva, Ve stínu (2012) či Díra u Hanušovic (2014).

* Je populární i díky roli v sitcomu Comeback (2008). V roce 2015 natočila film Vybíjená a byla nominovaná na cenu TýTý v kategorii herečka.

* Je rozvedená, má syna Alberta (15) a dceru Josefínu (9).