Kliknutím zvětšítePodle sčítání lidu i dalších průzkumů nepatří Češi k příliš věřícím národům. Jen čtvrtina z nás se považuje za věřící a téměř třetina o sobě tvrdí, že jsou ateisté. Většina obyvatel, více než pětapadesát procent, si přitom podle průzkumu agentury STEM myslí, že existuje buď Bůh, nebo něco, co je přesahuje. Častěji jsou věřící ženy, lidé starší čtyřiceti pěti let a obyvatelé menších obcí.
Manažerka Linda Antony patří ke skupině lidí, kteří nespadají do žádného organizovaného náboženství, přesto jí duchovní svět není cizí. Právě tento „tábor“ je u nás stále početnější. „Roste tady skupina, která se věnuje seberozvoji, má svou vlastní víru. Tu mám i já, věřím ve vlastního boha a v karmu. Co zaseju, to sklidím,“ popisuje svůj přístup Linda. „K církvi jsem naopak opatrná. Vatikán bych rozpustila a lidi odtamtud poslala k lopatě,“ dodává nemilosrdně. „Pusťte si fil Kmotr, tam je všechno,“ vysvětluje. „Systém strachu je ohromně propracovaný. Věřím však, že už je u nás hodně lidí, kteří čtou a cestují, věří v něco vyššího, chovají se k lidem slušně a jdou cestou neubližování, smíření a hledání.“
Těžké otázky
Nad čím přemýšlíte, když jde o víru v Boha? Nejčastější úvahy vypadají takto: „Kde je ten váš Bůh, když dopustí tohle?“ ptají se lidé, kteří si nedovedou vysvětlit katastrofy, války a další nespravedlnosti světa. „Proč Bůh nechá lidi trpět bolestmi a spousta z nich musí být na lécích? Proč nechá umřít mladé nebo děti?“ Na tyto těžké otázky se stejně těžko hledají odpovědi.
„Víra je jako berlička, kterou přeji každému,“ říká doktor teologie, pedagog a duchovní Martin Chadima, farář Církve československé husitské. Člověk se v životě dostane do rozmanitých situací, kdy se mu hodí opora a pomoc s orientací. Řídit se může rodinnou zkušeností, školní výchovou, vzděláním, ale také třeba desaterem. Když si ho přečtete, uvědomíte si, že jeho pravidla většinou přirozeně dodržujete, přestože se nepočítáte mezi uváděné procento věřících. Desatero božích přikázání je považováno za univerzální mravní zákon.
Zachraňuje člověka před destruktivní silou sobectví, nenávisti, lži a ukazuje na falešné jistoty, které vás jen zklamou. „Dovolte mi zmínit tři významné osobnosti našich dějin,“ upozorňuje farář Chadima, který svou činností působí na lidi, ať už věřící, nebo nevěřící, v konkrétních životních podmínkách.
„Jsou jimi Hus, Komenský a Masaryk. Všechny tyto tři spojuje jedna věc – věřili v Boha. V dobách dobrých mu děkovali a v dobách smutných se k němu obraceli jako k ‚hlubině bezpečnosti‘, jak by zaznělo slovy Komenského. Pokud by se v českém národě prohloubila víra v Boha, a teď nemám na mysli automaticky klanění se každou neděli v církvi nebo jakési náboženské oblézání křížů, ale opravdový respekt k ‚vyšší moci‘, jak by řekl Komenský, tehdy bychom možná zjistili, že mnohé ,kříže‘, které v životě neseme, se nám nesou lépe.“
Jak se pokrokový, moderně myslící duchovní dívá na nejběžnější témata života a víry?
Ježíšovo učení
Na bibli se dá pohlížet různými způsoby a rozhodně neplatí, že představuje tvrdé dogma. „My pořád vnímáme Ježíšova slova jako nějaký příkaz platný za všech okolností. Ale tak to nefunguje,“ tvrdí farář Chadima. „Ježíš nebyl ani narkoman, ani blázen, ani snílek. On se narodil v královském rodu krále Davida. Střetl se tehdy s nejvyšší politickou mocí, ať už to byl Herodes Agrippa, židovský král, nebo Pilát Pontský, zástupce římské říše. Oni v něm viděli riziko jakožto narozeného židovského krále. Báli se, že je vzbouřenec.
Ježíš říká: Mé království není z tohoto světa. A v tomhle duchu představuje idealistické vize. Například: Pokud tě někdo udeří, ideální je nastavit mu druhou tvář, pokud ti někdo vezme košili, ideální je mu dát i plášť. Pozor ale, Kristus žil v reálném světě. Nemohu říct, že budu nečinně přihlížet smrti svého dítěte nebo že nebudu požadovat spravedlnost z hlediska zákona pro ty, kteří mi ublížili. To by bylo nelidské nepochopení křesťanství.“
Pomsta rozjede spirálu násilí
Rovněž otázka odplaty je složitější, než se na první pohled zdá. „Je normální, že se v člověku probouzí touha se mstít, do jisté míry je pochopitelná,“ vysvětluje filozof Chadima. „Když vám někdo ublíží, tak se mu snažíte způsobit bolest buď stejnou, nebo větší. Proti této temné emoci Ježíš protestuje. Pokud se msta rozjede, je to spirála, která nikde nekončí, nemá hranic. Takže říká, že nesmíme rezignovat na svět kolem sebe a na spravedlnost. Ta by se neměla zaměňovat za zbabělost. Důležité je odpuštění, to však vyžaduje značnou duchovní zralost.
S odpuštěním dáte nepříteli něco, co ho úplně šokuje. Dokážou to jen velké duchovní osobnosti,“ upozorňuje Chadima. „Na druhou stranu, kdybychom se řídili Ježíšovými pravidly do důsledků, spravedlnost ve světě nemůže nikdy zvítězit. Každý darebák vás převálcuje a zničí.“
Odpustit zpravidla znamená přenést se přes vlastní bolest. „Poznal jsem lidi, kteří si prošli velkou bolestí, zažili nespravedlnost a dokázali se přes utrpení přenést, přestože nebyli v církvi ani věřící. Dokázali se srovnat s tím, co se jim stalo, a dokonce odpustit těm, kteří jim ublížili. Stejně tak jsem zažil v církvi lidi, kteří byli mstiví. O tom, jestli patříte ke Kristu nebo ne, rozhoduje praxe, nikoli to, jak mluvíte v bolesti a utrpení.“
Dozrát k odpuštění vyžaduje vnitřní nastavení orientované spíš na přítomnost a budoucnost, důležitá je také praxe. Víra však může významně pomoci. Křesťané jsou vedeni k tomu, aby se vztahovali k určitému ideálu, a k němu patří i odpuštění. „Když učím studenty nebo jsem v konfliktu s hlupáky jako veřejně činný člověk, vždycky mi naskakují Ježíšovy příkazy. Je to velká pomoc,“ tvrdí Chadima. „Samozřejmě ne vždycky se mi podaří poslechnout. Výhoda je, že jako křesťan jsem zvyklý se modlit, probrat se svými hříchy či chcete-li selháními, ptát se sám sebe, jestli jsem situaci mohl předejít či zabránit, jestli jsem se mohl zachovat jinak.
Vy to ale můžete brát ne jako modlení, nýbrž jako vnitřní meditaci. Vyžaduje to jen jednu věc – musíte se oprostit aspoň na dvacet minut od mobilu, televize a jakéhokoli jiného rozptýlení a uzavřít se do sebe,“ doporučuje duchovní. „Ježíš říká svým natvrdlým učedníkům: Když se modlíte, odjeďte na pusté místo a uzamkněte se do pokojíku svého srdce.“ V modlitbě jste vždycky sami. A v rozhodování, jak naložit s bolestí, nespravedlností, utrpením, zůstáváte také sami. Kamarádi, přátelé, rodina i církev jsou důležití, ale vy musíte udělat rozhodnutí, co udělat a co si z toho vezmete.“
Kdy nastavit druhou tvář?
Říká se: Nastavte druhou tvář, když dostanete facku. Co s tím? „V případě, že vám bylo ublíženo, nikdo vás nemůže nutit k definitivnímu odpuštění. To prostě nejde,“ uznává duchovní. „Snažte se ale předcházet konfliktům, stačí zvolit určité strategie chování. Nebojte se, nejedná se o útěk nebo zbabělost, ale schopnost odlehčit situaci. Dostat ji do humoru nebo naopak ukázat pevné zásady. Taky se mi stalo, že mě někdo napadl. Samozřejmě jsem se bránil. Pokud se nechcete nechat bít, tak se braňte. Nesmíte ale překročit meze spravedlivé obrany. Pokud vy jste ten, který zvítězí, nesmíte potom dotyčného bít, tlouct ani ponižovat. Myslím si naopak, že královské gesto je podat mu ruku a říct prosím tě, co tady blbneš?“
V době covidové se hodně mluvilo o domácím násilí, které se ocitlo na vzestupu. V tomhle tématu hrála církev vždycky důležitou roli. Faráři sice nabádali ženy, aby se pokusily unést mužovu poněkud variabilní psychiku, ale tvrdě vystupovali proti násilí a ženy v nich měly ochranu. V současné době, kdy lidé církev nepotřebují, jsou ženy na domácí problémy samy. Mohou se obrátit na kamarádku či psychologa, zavolat policii, podpora církve přesto chybí. „Z hlediska křesťanského je domácí násilí naprosto nepřijatelné,“ zdůrazňuje teolog Chadima.
„Pokud je žena křesťanka a má muže, který ji bije, ponižuje, šikanuje, tak bych jí radil, aby od něho co nejrychleji odešla co nejdál. A pokud to půjde, aby ho vydala k trestnímu stíhání. Falešné mýty šíří pomluvu, že křesťanská žena má pokorně přijmout vůli muže, ale to neexistuje!“
Pomáhat slabším patří k nejdůležitějším zásadám křesťanství. Když Ježíš říká: všímejte si poutníků, tak to znamená: starejte se o vdovy a sirotky, o sociálně slabší nebo outsidery. Sám se setkával s cizinci, na rozdíl od farizejů se jich neštítil. Jsou to přece lidé, kteří k nám přicházejí a žádají o pomoc. Chodil mezi prostitutky, ne aby je obracel na záda, ale na víru. Velekněží ho kritizovali, ale Ježíš oponoval: Jste pokrytci. Vy tam chodíte také, ale za jiným účelem. Já si s nimi chodím povídat, protože to nikdy nikdo neudělal.“
Co nám víra může dát?
To hlavní je vnitřní klid, ke kterému dojdete vnitřním usebráním se a modlitbou, meditací, chcete-li. Najděte čas pro sebe, ztište se, projděte si v hlavě, co jste mohli udělat lépe, co se vám povedlo, co ne. Zachovejte si vždycky rozum, pokuste se analyzovat situaci, i když vypadá komplikovaně, a udržte si nadhled. „Nikdy si nemyslete, že pokud se vám daří, je to jenom vaše zásluha,“ doplňuje důležitou myšlenku Chadima. „To pak vede k pýše a k aroganci. Pád je o to tvrdší. Buďte vděční, děkujte a o část bohatství se rozdělte. I kdyby to měl být zlomek. Někdy stačí i obyčejné lidské slovo nebo objetí.“
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
