Jaký je Váš největší sportovní úspěch?
Tak touto otázkou jste mne zaskočili (smích). Sport je odmalička mým velkým koníčkem. V mládí jsem provozoval závodně několik sportů, ať už to byl fotbal, futsal a dříve sálová kopaná. Většinou šlo o týmové sporty. Hráli jsme krajskou ligu nebo 2. celostátní ligu. Věnoval jsem se také sportovní střelbě, military painball, z nichž mám i několik titulů MČR. Sport jsem ale nikdy nedělal kvůli úspěchům, vždycky pro mě znamenal relax, zábavu a potěšení.

Co děláte pro svou kondici?
Musím se přiznat, že jsem teď za ty dva roky covidového šílenství docela zlenivěl a přibral, takže jsem zintenzivnil procházky s našimi pejsky v přírodě. A plánuji znovu nastartovat běhací pás, aby se mi vrátila kondice a mohl jsem se vrátit k fotbálku, který jsme před pandemií koronvairu pravidelně jednou týdně hrávali s kamarády. Až si budu fyzičkou naprosto jistý, chystám se také obnovit tréninky v boxu.

Se kterým fotbalistou byste si chtěl zahrát a proč?
Vždycky jsem si toužil zahrát fotbal s Antonínem Panenkou, mistrem Evropy z roku 1976, protože neznám kluka, který by nechtěl mít přesnou nohu a kouzlo kopnout penalty tak, jako on. Měl jsem to štěstí, že se mi to dokonce i dvakrát splnilo. A z jeho geniální přihrávky jsem dokonce vstřelil i vítězný gól. Mám ještě jeden velký sen, zahrát si s Argentincem Lionelem Messim, což se mi tedy asi nikdy nesplní, a tak si to alespoň vynahrazuji s naším pejskem, kterému jsme dali jméno Messi. S ním si doma hraju dost často.

Jaký jste si dal v životě „vlastňák“?
Odpovím nefotbalově. V životě jsem v dobré vůli pomohl mnoha lidem. Nečekal jsem od nich vděk, udělal jsem to pro ně rád. Jakmile se ale pak dozvíte, že právě tito lidé vás za zády nejvíce pomlouvají a ozvou se, jen když něco potřebují, tak to beru jako největší vlastňák, který jsem si kdy dal.

Komu byste dali červenou kartu a za co?
Tak tuhle otázku zodpovím hezky zčerstva. Při posledním zápase mezi FC Viktorií Plzeň a SK Slávie Praha padl na zem slávistický záložník Jakub Hromada, který byl dva metry za hráčem Viktorky bez sebemenšího kontaktu a válel se, jako by měl další minutu přijít jeho konec. Tak těmhle simulantům bych dal bez pardonu červenou kartu a pár zápasů odpočinek. Přesně to jsou ty momenty a nesportovní situace, které do fotbalu opravdu nepatří, a musí se proti nim bojovat.