„Vidím to jako dneska, přitom je to už dvě desetiletí zpátky, když jsem byl poprvé hledat s detektorem kovů, a to díky kolegovi z práce, který již nějakou dobu detektor měl. Jednalo se o detektor Garetta 150. Hned napoprvé mě to naprosto chytlo. Nebylo tak pro mé okolí překvapením, že jsem si krátce poté pořídil detektor vlastní. Je to už 20 let, co chodím hledat "poklady". Moje první mince byl šestikrejcar,“ začíná své vyprávění Bohumil Bauer z Rokycan, který se živí jako studnař. Takže má kopání a vrtání se v zemi vlastně přímo v popisu práce.

Z koníčku se brzy stala naprostá vášeň, a tak vše dospělo až do stádia, kdy pan Bauer začal v hledání pokladů soutěžit. Nakonec šel ještě dál – rozhodl se pořádat soutěže vlastní. „Jezdil jsem několik let na Mistrovství České a Slovenské republiky v hledání detektorem, které se pořádalo v Brandlíně u Jindřichova Hradce v areálu bývalého dětského tábora. Mistrovství pořádali lidé z Lovce pokladů. Po nasbíraných zkušenostech ze soutěže jsem se rozhodl, že si založím vlastní soutěž,“ vysvětluje Bohumil Bauer s tím, že základna celé této akce je na Šumavě.

„Konkrétně jsou to Podmokly u Sušice, odkud původně pocházím. Máme to v areálu bývalé školy, kde je dnes turistická ubytovna. Zájem o soutěž je každým rokem větší. Hlavně sem jezdí hledači z okolí Rokycanska a celého Plzeňska, ale ozývají se hledači například až ze Zlínska nebo Liberecka i ze Slovenska,“ vyjmenovává odkud až jezdí účastníci na jeho soutěž. Mimochodem - první ročník pořádané soutěže tehdy začínali jen v sedmi lidech.

Nemoc z povolání? 

A právě hledání pokladů s pípajícím parťákem v ruce, který tak trochu připomíná francouzskou hůl, přivedlo pana Bauera k jeho dnešnímu živobytí, tedy k vrtání studen.

„Před čtyřmi lety jsem byl na Slovensku na dovolené. Při návštěvě hradu jsem potkal kluka z Čech. Zjistil jsem, že také hledá detektorem poklady a vlastní firmu na vrtání studen. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že k němu nastoupím a naučí mě vrtat studny, vyhledávat vodu, i další potřebné věci. V době volna jsme pak spolu chodili hledat poklady. Náplní naší práce je vrtat studny, i na tepelná čerpadla, čistíme vrty i kopané studny, hloubkové vrty, čerpadla, šachty do vrtů, zásobníky vody u vrtů a tak dále. Takže máme asi „nemoc z povolání“ když se po práci sebereme a nadšeně jdeme kopat poklady,“ směje se ironii osudu pan Bauer.

A jak mu to v jeho podnikání jde? Zákazníků je prý čím dál více a jak se rozšiřuje i díky jeho koníčku okruh jeho známých a přátel, doporučují ho spokojení zákazníci dál a dál. To je podle jeho slov ta nejlepší reklama – doporučení od lidí, kteří mají s řemeslníkem vlastní zkušenost.

„Největší zájem je aktuálně o vrtané studny. Můj největší nepřítel je paradoxně voda. Vloni celkem vydatně pršelo, lidé rušili zakázky, protože jim ve studních stoupla hladina vody v průměru o dva metry! S tím se pojí i – jak se tak říká - vtipné příhody z natáčení. Pamatuji, že v Kladně bylo tolik vody, že přetékal vrt, vytopili jsme sousedy a vrt se musel zabetonovat. Dále jsme třeba vrtali v Bochově u Karlových Varů, u golfového hřiště. Najednou začaly lítat jiskry a zjistili jsme, že vrtáme do dělových koulí ze středověku. Poblíž je zřícenina hradu Andělská hora,“ přidává pan Bohumil netradiční pracovní zážitky, o kterých si lidé v kanceláři mohou nechat jen zdát.

A jaký našel studnař Bohumil Bauer největší poklad? „Nejcennějším pokladem za 20 let hledání je už pomalu vše, tedy, prsteny, mince, svátostky, bronzové sekyry i zbraně. Jinak největší poklad v životě je zdraví, rodina, práce, kamarádi, aby se lidé k sobě chovali hezky,“ uzavírá Bohumil Bauer.