„Do firmy jsem nastoupil jako středoškolák, měl jsem po vojně a začínal jsem ve výrobě armovaných produktů. To se psal rok 1983 a mne zlákala nabídka bytu,“ začíná své vyprávění Václav Rada.

„V roce 2016 jsem po 33 letech ve firmě dostal nabídku dělat vedoucího závodu, můj tehdejší vedoucí odcházel do důchodu a já jsem nastoupil na jeho místo. Za dobu svého působení jsem prošel směnami i různými druhy výroby, takže jsem závod velmi dobře poznal. Hodně mi pomohly i otevřené hranice a možnost poznávat podobné závody v Evropě, to byla také velká škola,“ říká dále vedoucí závodu.

Za dobu působení ve firmě zažil řadu změn. „U nich většinou platí, že některé jsou nám příjemné, některé méně. Ale tak to v životě chodí. Měnil se sortiment i strojové vybavení, narostl také počet pevnostních tříd a tříd objemových hmotností našich tvárnic, nové jsou i rozměrové řady. Velkou změnou byla také paletizace výroby v polovině devadesátých let a přechod na současný systém palet. V roce 2007 se zásadně změnila technologie mletí, dříve jsme mleli suchou cestou, od roku 2007 meleme písek smíchaný s vodou. Velkými investičními akcemi byly také rozšíření skladovací plochy, výstavba nové kotelny a přemístění drtičky z německého výrobního závodu do Chlumčan,“ pokračuje s úsměvem ve vzpomínání vedoucí závodu.

Za svůj hlavní úkol v pozici vedoucího závodu považuje Václav Rada udržet kvalitu lidí, kteří tady pracují. A z hlediska věku optimálně poskládat tým, aby v něm byli lidé mladí, středního věku i zkušení starší pracovníci.

Generační rovnováha 

„Ta generační rovnováha je z mého pohledu důležitá, i když ne vždy je možné ji optimálně vybalancovat. Jeden člověk fabriku nedělá, klíčem je mít dobře složený kolektiv, který ví, co má dělat a který chce vždy laťku kvality své práce posunout o něco výš. Mým cílem je také udržet konkurenceschopnost a výkon závodu v čase. Díky minimalizaci velkých výkyvů se nám pak daří snižovat výrobní náklady. Jinými slovy to znamená dívat se na náš závod z dlouhodobého hlediska, nevidět jen okamžitý stav a řešit aktuální problémy, ale myslet i na budoucnost,“ upozorňuje Rada.

Roky mu sice přibývají, přesto se Václav Rada pořád snaží zůstat fyzicky aktivní. Když je to možné, namísto do auta sedne na kolo. Psychickou zátěž z práce kompenzuje pořád sportem, to je jeho osobní recept. V mládí aktivně hrával házenou a pravidelná zátěž z tohoto krásného sportu jej naučila udržovat se fit po fyzické i psychické stránce.

„Každému bych také přál, aby si dokázal vytvořit rovnováhu mezi pracovním a osobním životem a aby tu rovnováhu udržel co nejdéle. Když je rodina v pohodě a radost člověku dělají i děti, tak úplně jinak zvládá i práci a starosti, které život přináší,“ uzavírá Václav Rada své vyprávění filozofickou myšlenkou, která jen potvrzuje jeho životní optimismus…