„Mít vlastní kadeřnictví byl sen. Doma ale kdysi k tomu moc velké sympatie neměli, a tak jsem nejprve šla na střední ekonomku, chvíli pracovala v kanceláři, pak přišla etapa zaměstnání v restauraci. S příchodem manžela se mi ale život zcela změnil,“ vzpomíná Tereza Havlenová.

Tehdy ještě s přítelem (dnes už manželem) se rozhodli, že zkusí udělat vše proto, aby se sen Terezy stal skutečností. Následoval rekvalifikační kurz na kadeřnici, poté pronájem křesla v několika salónech.

„Nebylo to vůbec jednoduché. S manželem jsme se domluvili, že zpočátku zkusíme vše pokrýt z jediného platu. Jakmile jsem si mohla začít jako kadeřnice vydělávat, bylo to o trochu lepší, ale žili jsme skromně. Hodně nám pomohlo, že manžel měl už domek ve Všerubech u Plzně. Tady se začaly rýsovat plány na vlastní salón,“ vypráví Havlenová.

Mezitím ale osud spřádal další nečekané plány. V té době sice ještě netušili, že jejich tehdejší psí parťáci plemene Kavalír King Charles Španěl, jsou předstupněm velkých chovatelských úspěchů. První vlastní salón si Tereza Havlenová otevřela doma v domku ve Všerubech. S manželem předělali jednu ze spodních místností na plnohodnotné kadeřnictví s jedním křeslem, mycím boxem a vším, co je k provozu kadeřnictví potřeba a klientely pomalu narůstala. V té době už Tereza nabízela i aplikaci umělých řas.

„Jsem ve znamení vah a chvilku mi trvalo, než jsem se rozhoupala, že se přesunu do Plzně a zkusím si tady otevřít vlastní salón. Najít vhodné místo v centru nebylo snadné. Nakonec jsme měli štěstí a našli příjemné prostory v Dominikánské ulici. Abychom ale splnili veškeré hygienické podmínky, čekala nás poměrně náročná rekonstrukce,“ vzpomíná Tereza.

Nejprve museli odstranit starou podlahu, pod kterou bylo už jen kamení, rozvést všude vodu, instalovat do každé místnosti umyvadla a následně vše uvést do líbivě elegantního stavu. Podařilo se a dnes ve studiu Gold style společně s Terezou pracuje další kadeřnice, nehtařka a kosmetička. Salón patří už mezi dobře známá a zajetá kadeřnictví s vlastní silnou klientelou. Díky ní přežilo studio i kritické covidové období. Ve chvíli, kdy bylo možné znovu poskytovat veškeré služby, se zákazníci vrátili.

„Toho si nesmírně vážím. Nikdo z nás nevěděl, co bude, co se stane, zda se lidé vrátí… Naštěstí máme kolem sebe fajn lidi, kteří k nám rádi chodí a mnohdy jsou vztahy se zákazníky hodně kamarádské,“ dodává Tereza Havlenová.

Mezitím ale přišel rok 2016 a pro Terezu zcela nečekaný životní zvrat. „Nečekaně nám v osmi letech zemřel kavalíří pejsek. Hodně nás to s manželem zasáhlo. Zůstali s námi ještě kavalíří holčička a můj čivaví kluk Teddy. Oba ale přišli o vůdce smečky a my o největšího rošťáka v domácnosti. Nastalo zvláštní ticho. Manželovi jsem ale říkala, že už nechci tři psy. Tak jich dnes máme osm,“ vzpomíná s úsměvem Tereza.

Baryon Cavalier

S manželem se shodli, že nakonec by přece jen dalšího kavalířího parťáka brali. Tereza ale měla podmínku a sice, že to musí být rubínový (čistě hnědé zbarvení) kluk z dobré chovatelské stanice a s dobrým rodokmenem. Vybrali si štěně až ve Svatém Juru na Slovensku. Chovatelka, se kterou se později stali blízkými přáteli, navrhla, že pokud by měli chuť, bylo by štěně vhodné i na výstavy.

„Řekli jsme si, že to zkusíme. První výstava a Baryonek vyhrál titul nejlepší štěně pes výstavy. A už se to rozjelo. Další výstavy, další vítězství a postupně jsme do toho tzv. spadli,“ říká Tereza.

Neuběhl ani rok a k Baryonkovi přibyli další dva kavalíří kluci. Přicházely další výstavní úspěchy a z neznámých nováčků se stali chovatelské naděje. Společně s manželem dosáhli u svých psů na prestižní tituly jako jsou inter šampion, grand šampion, multi šampion, klubový vítěz a další…

„Původně jsme chtěli mít jen plemeníky, ale postupně se ukázalo, že aby to vše dávalo smysl, mělo bychom mít vlastní odchovy. Se vším nám pomohla naše úžasná slovenská chovatelka Ingrid Mikulášová, která nám na základě přátelství poskytla mladou fenku Selinku, která se stala zakladatelkou našeho chovu. Vedle výstav jsme tak poznali svět skutečného chovatelství, což nám následně změnilo priority – zdravým a krásným štěňatům se žádný pohár z výstavy nevyrovná,“ uzavírá Tereza.

S manželem založili chovatelskou stanici Baryon Cavalier a rychle se zařadili mezi zvučná chovatelská jména. Život Terezy by se dal popsat tak, že každý den odchází pracovat a naplňovat svůj sen, zatímco domů se vrací za svým chlupatým štěstím. A jak s oblibou říká: „U nás doma je vždy o chlup lepší kafe!“