Motto: „Je to můj životní styl. Dlouhá cesta, po které jdu vlastním způsobem.“

Důvodem, proč jsem do kovárny přišla je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana plzeňského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Svůj úspěch Jan Vaník připisuje píli a snaze, kterých musel mít za posledních devět let, kdy získával zkušenosti s tímto řemeslem, dostatek. Nejvíce mu pomáhá jeho mistr Jaroslav Tušek, který ho ke kovařině přivedl.

Odměnou po práci je pro Jana spokojenost zákazníka. „Je skvělé vědět, že jste odvedl dobrou práci. V mém oboru je důležitá fantazie, která se nemusí každému líbit, když je ale zákazník spokojený, mám pocit zadostiučinění,“ řekl.

Pana Vaníka jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu.

Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
Je těžké říct, co děláme líp, protože každý umělecký kovář má svůj originální styl, za kterým často lidé jdou cíleně. Takže si myslím, že je to o vkusu a o talentu se do něj trefit co největšímu množství lidí. Jsme precizní a originální, ale nejsme jediní, takže je to opravdu o zákazníkovi. Největší radost mi udělá, když mám v tvorbě volnou ruku a můžu se realizovat podle svého. Tam se právě ukáže cit pro design.

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
Těším se, až se najím a odpočinu si. Ale je pravda, že práce je pro mě i koníčkem, takže věci, které si vymyslíme sami a nejsou na zakázku, děláme i mimo pracovní dobu.

Jan si k dobrému jídlu dá rád i zlatavý mok. „Když neřídím, jedno dvě piva si s chutí dám,“ usmívá se.

A jak komentuje svou nominaci? „Je to pro mě nečekané a samozřejmě velice příjemné. Jsem rád, že si někdo všiml mé práce.“