Nadějný osmnáctiletý pistolář získal zlato s parťáky Kryštofem Krskem a Janem Vildomecem. „Je to můj největší týmový úspěch. V jednotlivcích už jsem byl sedmý na olympiádě mládeže v Argentině, což beru jako svůj největší individuální úspěch,“ říká Pavel Schejbal.

V jaké disciplíně jste zlato získali?

Ono je to složitější. Nejprve se střílí 60 ran kvalifikace, z níž postoupí osm nejlepších. Ti v dalším kole střílí proti sobě – první s osmým, druhý se sedmým… Dál postoupí čtyři – a střílí první se čtvrtým a druhý se třetím. Pak už se bojuje o medaile.

Jak jste si v průběhu závodu vedli?

Stříleli jsme proti Rusům, z čehož jsme byli nervózní, protože Rusové jsou největší konkurence a získávají nejvíce medailí. Nasadili jsme ale laťku docela vysoko. Každý člen družstva vystřelí, sečtou se body a které družstvo jich má víc, tak získá dva vítězné body. Takhle to pokračuje do dvanácti vítězných bodů. Už si nepamatuji, kolik jsme Rusy porazili, ale bylo to docela s přehledem. Pak jsme stříleli proti Bělorusku. Začali jsme docela dobře, ale střední část závodu nám nevyšla, takže na konci jsme dotahovali. Bylo to 14:14 a rozhodovala poslední rána, na které jsme zvítězili o jednu desetinu bodu při součtu tří ran.

Kam jste si vystavil medaili z halového mistrovství Evropy?

Mám ji na skříni s ostatními poháry, oceněními a medailemi. Medaile na ní visí i s diplomem, který jsme dostali od mezinárodní střelecké federace.

Soutěžil jste v Chorvatsku i v individuálním závodu?

Ano, ale závod se mně nepovedl. Byl jsem nervózní a dělal jsem něco jiného, než jsem chtěl. A pokazil jsem to. Skončil jsem na 26. nebo 28. příčce.