Sympatická boxerka prohrála pouze v semifinále. Jelikož se neboxuje o třetí místo, tak si došla na stupně vítězů pro vysněný cenný kov. „Zatím je to můj největší úspěch kariéry,“ radovala se Lenka Bernardová v rozhovoru pro Deník.

Na mistrovství Evropy v Bulharsku se kvalifikovala vítězstvím na jarním domácím šampionátu juniorek.

V Sofii v osmifinále smetla Ukrajinku Jereminovou 5:0 na body a se stejným výsledkem vyhrála čtvrtfinále nad Dánkou Mortensenovou.

„V semifinále jsem prohrála těsně 2:3 na body s Italkou Golinovou,“ popisovala Bernardová a přiznala, že na šampionát odjížděla s medailovými ambicemi.

V tuzemsku totiž nemá konkurenci. Vyhrává domácí turnaje, má dva juniorské tituly z mistrovství ČR a zvítězila už i v mezinárodních kláních v polských Gliwicích, německém Halle, v Lotyšsku nebo na Slovakia Cupuv Bratislavě.

„Boxuju pět let, což je asi nejdéle ze všech juniorek. Jezdím na mezinárodní turnaje s českou reprezentací,“ uvedla svěřenkyně trenéra Radka Semana. Letos ji čeká ještě mistrovství republiky žen a i tam myslí vysoko: „Pokusím se ho také vyhrát.“

Pro další období je jejím největším snem nominovat se na olympiádu v Tokiu. Tomu podřídí i nejbližší program. „Pojedu na evropskou kvalifikaci v Londýně a na světovou kvalifikaci do Paříže,“ plánuje studentka čtvrtého ročníku SOŠ profesora Švejcara v Plzni.

Sportuje už dlouho a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by boxovala. Hrála fotbal, tenis, dělala atletiku a dlouho se věnovala tancování. „Tanec mě ale přestal bavit. A táta navrhl, že bych mohla dělat box. To bylo, když mně bylo třináct let. Tak jsem šla na trénink a už jsem u boxu zůstala,“ popisovala Lenka Bernardová. „Naplno mě ale chytl až od prvního zápasu. Do té doby to nebylo nic moc,“ přiznala se talentovaná boxerka.

Odměnou jí teď byla první medaile z evropského šampionátu. Nyní tedy vykročí za velkým snem – účastí na olympiádě v Tokiu 2020.

V minulosti ještě nikdy žádná česká boxerka na olympijských hrách nebyla.