Trenér Michal Tonar se sice loučí s plzeňským Talentem také prvním místem v neukončené sezoně, o mistrovské oslavy byl ale ochuzen. Play-off se letos v české Strabag Rail extralize nehrálo, a tak i plzeňští házenkáři přišli o možnost obhajovat mistrovský titul.

„Bohužel ta situace přišla a nám nezbývá, než ji respektovat. Je to škoda, protože jsme to měli velmi dobře rozjeté. Zvlášť v období před Vánoci mančaft šlapal jako švýcarské hodinky a bylo to vidět i na výsledcích,“ říkal padesátiletý kouč po nezvyklém konci sezony.

Pro něho to má hořký nádech, protože už dopředu věděl, že mu klub neprodlouží smlouvu a v Plzni po třech letech, v nichž s týmem vyhrál Český pohár a loni byl mistrem, skončí.

Nezdál se vám tým ještě silnější než v minulé sezoně, kdy získal titul?

Těžko říct, ale všechno si sedlo. Kluci začali věřit jeden druhému, podzim jsme odehráli velmi slušně.

A to ještě v zimě přišly tři výrazné posily? Ze Švýcarska se vrátili Milan Škvařil i váš starší syn Michal a navíc také přišel Srb Stefan Terzič…

Bohužel tito hráči neměli dostatečný prostor, aby se ukázali. Ale stejně si myslím, že v momentech, kdy by se lámal chleba, bychom se vraceli k podzimní sestavě.

Nelitujete, že jste nemohl zase slavit titul se syny?

Samozřejmě, že to člověka napadne, ale nikde není psáno, že bychom play-off zvládli. Ale my jsme si to užili už loni. Bohužel, teď se rozejdeme, zůstává jen Miki. Kdo ví, možná se jednou zase sejdeme v jiném mančaftu.

V jakém režimu teď tým Talentu funguje?

Kluci dostali od klubu až do 4. května dovolenou, pak bychom se měli znovu sejít a začít trénovat. Hlavní náplní bude kondice. Sice je to pro hráče nezáživné, ale fyzička není nikdy na škodu. (úsměv)

Budete u toho ještě i vy?

Měl bych, smlouvu mám do konce června…

A už víte, kam potom povedou vaše další kroky?

Teď je to složité, jsem ve fázi hledání, poohlížím se po novém angažmá. Teď má každý tým svých starostí až nad hlavu. Ale v trenérské práci bych chtěl pokračovat.

Díváte se spíš za hranice nebo hledáte i v extralize?

Já si nedělám zbytečné iluze, že by o mě v Čechách někdo měl zájem. Spíš to vypadá na zahraničí, ale nic konkrétního není na obzoru.

A když byste měl bilancovat. Jak byste zhodnotil svoje působení v áčku Talentu M.A.T. Plzeň?

(zamyslí se) Škoda, že to bylo takhle krátké. Nemyslím si, že bych to dělal špatně, výsledky jsme měli. Víc bych se v tom nechtěl babrat. Takový je život. Jsem rád, že jsem u mančaftu mohl být.

Nejhezčí vzpomínka bude na loňské finále s Karvinou?

Jasně, to byl vrchol mojí trenérské kariéry. Po třetím zápase, kdy jsme doma prohráli a Karviné chybělo jen jedno vítězství k titulu, nám nikdo nevěřil. Snad jen ta hrstka nejvěrnějších, která s námi vyrazila do Karviné. Tam už byly oslavy přichystané a my jsme vrátili sérii do Plzně. No a ten pátý zápas, to je pecka. Ještě dneska, když si to pustím na videu, běhá mi mráz po zádech.

Tituly jste získal i jako hráč, je to v roli trenéra jiné?

Zásluha hráčů je větší, oni mají míč v rukou. Neříkám, že stanovování taktiky a určité rady trenérů, nejsou důležité, ale rozhodují ti kluci na hřišti. Tak to aspoň cítím já.