V Dánsku se Vargová stala juniorskou mistryní světa v cross triatlonu. K tomu si studentka sportovního gymnázia vybojovala zlato na mistrovství Evropy Xterra v Německu a stříbro na evropském šampionátu v cross triatlonu na Ibize.

Jenže teď devatenáctiletá závodnice přešla do kategorie žen.

Co kromě toho, že závodíte s ženskou špičkou, se od loňska ještě změnilo?

Spousta věcí. Změnila jsem tým, trenéra (přešla k Heleně Karáskové), navíc vinou zdravotních trablů – vyndavali mě mandle – jsem s přípravou začínala déle. Do toho maturita, ale snažím se s tím prát.

Je to velký skok přejít z juniorek mezi dámskou elitu?

Je. Už jen proto, že juniorský závod trval zhruba hodinu, hodinu a půl, jenže nyní jsou tratě mnohem delší. Třeba při nedávné premiéře na Xterra v Belgii to bylo 1,5 km plavání, 36 kiláků na kole a 10 km běhu, a to vše se značným převýšením. Do cíle jsem dorazila za tři hodiny a 49 minut.

To je slušná závodní porce. Kolikátá jste skončila?

Devátá.

Jaké vzpomínky máte na triatlony v Plzni?

Jen ty nejlepší. Od té doby, co Honza Řehula závod v Plzni pořádá, tak jsem v dané kategorii vždy vyhrála (úsměv).

To je plán i pro víkendový závod?

Bylo by to hezké, ale nemám přehnaná očekávání. Vím, že to bude těžké.

Jak vám sedí tratě?

V plavání se nic vymyslet nedá (úsměv). Trať kola není extrémně těžká, i když kopec a nějaké technické pasáže tu jsou. To samé platí o běžeckém okruhu. Dá se čekat rychlý závod, což mně vyhovuje.

Máte přehled o soupeřkách, s nimiž se utkáte?

Při neúčasti Helči Karáskové patří k favoritkám Jana Brantlová, Jindřiška Zemanová a ještě pár holek. Sama jsem zvědavá, jak vše v takové konkurenci zvládnu.

Triatlon je tvrdý sport. Co vás na něm tak baví?

Střídání tří sportů, prostředí i tratí. Nikdy to není nuda.