Souboj silničních cyklistů o národní tituly přitáhl do Plzně stovky fanoušků i řadu osobností, někdejších závodníků a trenérů.
Mezi diváky a poté při posezení party bývalých jezdců Rudé hvězdy Plzeň nechyběl ani Václav Toman.

„Zavzpomínali jsme na naše divočácká léta (úsměv). Užili si cyklistiku a vůbec celý šampionát. Pořadatelé si mákli, ale mělo to úroveň,“ ocenil čtyřnásobný československý mistr v časovce a šampion ze závodu s hromadným startem.

A co říkal na sólo fenomenálního Petera Sagana?
„Jo Sagan, to je světová extratřída. Jen by mě zajímalo, jestli by to bylo takhle jednoznačné, pokud by se závodilo o jediný titul. Saganův nástup totiž všechno změnil. Slováci z Bory neměli proč jet a čeští jezdci z Elkovu jen čekali, co udělají Štybar s Kreuzigerem,“ podotýká Toman.

Ocenil proto úsilí Štybara, který v závěru ještě zkusil, byť neúspěšně, ujet přesile soupeřů z hradecké stáje. „Věřím, že kdyby byl Štyby v top formě, tak už ho nechytili. Ale to platí i o mladém Křižákovi,“ říká Toman.

MISTR Z PLZNĚ

Mistrovské double dosáhl Toman v roce 1987 a jeho kousek dokázal zopakovat až Jan Bárta (2014) a letos Josef Černý, mistr z časovky ve Varech i z Plzně.

Na plzeňských silnicích před 31 lety triumfoval rovněž Toman. „To jsme byli mladí,“ usmívá se čtyřiapadesátiletý borec.
Soupeře tehdy zaskočil podobně jako Sagan, jen nebyl strůjcem klíčového útoku. „Asi po půlce závodu do toho práskl Fojt a já odjel s ním. Za námi se tlačilo šest lidí, mimo jiné Regec, Novosad, Drahoš a od nás Burda, který kotvil tempo skupiny,“ vybavuje si bývalý šampion. „Fojt v zábělském kopci ztrácel, už jsem chtěl jet sám, ale trenér Luděk Kubias na mě řval, ať s ním zůstanu a pomůžeme si na větru v druhé části okruhu. Náskok se neustále zmenšoval, takže v posledním kole jsem to vzal už na sebe,“ vypráví Toman.

Rok 1987 pro něj byl hodně zvláštní.

PŘÍRODNÍ TALENT

To chasník ze Šumavy, z obce Poleň, už nějaký čas čeřil vody domácí cyklistiky.
Sundali ho někde z traktoru a teď nás školí, neslo se pelotonem. Zvlášť trenéři vrcholových středisek mládeže mu nemohli přijít na jméno. Václav Toman jejich průpravou neprošel.

Jako kluk zkoušel nejrůznější sporty, ale hlavně byl z domova zvyklý na tvrdou práci. Nejvíc ho to táhlo k hokeji. „Máma mě sice chvíli vozila na tréninky do Klatov, ale táta byl proti, takže to brzy padlo. Na kolo jsem sedl asi v šestnácti letech a docela mi to šlo,“ vzpomíná Toman.

Jenže musel na vojnu, kam narukoval jako řidič. Po návratu z dvouleté služby se sice k cyklistice vrátil, ale bez výraznějších ambicí. Osud však zasáhl.

„V Klatovech se jel závod na stodeset kiláků. Já se udržel ve vedoucí osmičlené skupince a kolem mě jen samí hvězdáři,“ culí se i po letech. „V kopcích to rozjížděli, ale odpárali jen pár svých, mě ne. Skončil jsem čtvrtý a někdo mě doporušil šéfovi týmu Zdeňku Hasmanovi. Zkusili mě a od roku 1986 jsem byl policajtem. Mými učiteli byli Láďa Ferebauer a snad ještě víc Oťas Fiala,“ skládá mozaiku svého příběhu.

VLASTIZRADA

A zmíněný rok 1987?
Skvělé výkony vystřelily Tomana do výběru pro Závod míru, jenže přišel zádrhel. „Já byl v laufu vždycky až v létě, navíc jsem neměl rád zimu, déšť. Před květnovým startem v Praze na mě něco sedlo a při etapě do Harrachova to vyvrcholilo. Nešlo to, a tak jsem hodil kolo do sběráku. Vzdal jsem, což se rovnalo vlastizradě. Vyhodili mě z nároďáku a málem jsem skončil. Naštěstí se za mě postavili lidi z Rudé hvězdy, Hasman, Kubias i Janda a já mohl jezdit dál,“ říká.

Toman vyhrával doma i v zahraničí, ale o přestupu mezi profesionály si mohl nechat jen zdát.
„Ven se tehdy pouštělo až po třicítce. Přitom jsem nabídky měl,“ připouští.

Třeba poté, když při Tour de l´Avenir, což byl open závod profíků s amatéry, skončil čtvrtý jen deset vteřin od pódia. Vyhrál slavný Laurent Fignon a šéfové týmu o Tomana stáli. Nebo když ho spolu s Luďkem Štyksem lanařili do švýcarské Helvetie. „Tak nebo tak by to znamenalo emigrovat,“ podotýká dvojnásobný vítěz Bohemia Tour, Okolo Slovenska a dalších závodů.
Po revoluci přece jen odešel co ciziny. Spolu s Romanem Kreuzigerem starším a Štyksem hájili barvy Arbo Keli Vídeň a později přešel do jiného rakoukého celku Bosch, kde v 33 letech ukončil kariéru.

„Jožka Regec mě sice ještě přemlouval, ale já si nedal říct,“ podotýká.

Po odložení kola přišla houpačka životních peripetií. Toman se živil jako kvalitář, trenér v rakouském týmu Winhag, ale také jako ledař na zimním stadionu. Nyní je zaměstnancem Správy a údržby silnic okresu Plzeň-sever. S manželkou žije v Chotíkově, kde má i malý cykloservis. „Na kole jezdím, ale už jen tak piánko. Víc me baví myslivost, příroda, psi,“ vyznává se.

Václav TOMANNarozen: 30. 12. 1963
Kariéra: RH Plzeň (od roku 1986 pět sezon), Slušovice (sezona), Arbo Keli Vídeň (tři sezony), Bosch (tři sezony do roku 1996)
Úspěchy: čtyřnásobný mistr v časovce (1986 – 89), mistr v závodě s hromadným startem (1987),2x vítěz Bohemia Tour, vítěz Okolo Slovenska, čtvrtý na Tour de ľ Avenir.

Ilustrační foto
Vylosováno: Petřín pojede na úvod do Rokycan