„Po vítězství v první lize a postupu do interligy jsem byla plná optimismu. Po odchodu tří hráček ze základního kádru a dalších dlouhodobých zraněních jsem v tento výsledek ani nedoufala," přiznala trenérka házenkářek HC Plzeň Libuše Škvařilová.

Nebyly situace, kdy byste nejraději se vším sekla?
Ta situace jednou nastala a vím naprosto přesně kdy. Bylo to 22. května, když mi děvčata oznámila, že z týmu odchází. Skutečně jsem s tím chtěla seknout. Večer mi ale přišla SMS od hráček, které zůstaly, že je rozhodnutí odcházejících moc překvapilo a zaskočilo. Ale že interligu chtějí hrát a půjdou do toho se mnou. Tak jsme do toho šly.
V průběhu sezony mě tato myšlenka nikdy nenapadla.

Co vás nejvíce motivuje k další práci s děvčaty?
V Plzni je velké množství házenkářských talentů – ať u nás v klubu, nebo jinde. Pro tato děvčata je velmi důležité, aby se tak kvalitní soutěž v Plzni hrála a hráčky nemusely odcházet do jiných měst. Jsem plzeňská patriotka, a tak mě motivuje i zodpovědnost nejen vůči děvčatům a našemu klubu HC Plzeň, ale i vůči městu i kraji, udržet interligu v Plzni.

Jaké byly největší slabiny vašeho týmu v podzimní části?
Děvčata vytvářela velké množství technických chyb a měla velké výkonnostní výkyvy. Za to může nezkušenost a hlavně nízký věk hráček.

Co bylo naopak vaší devízou?
Postupně jsme se zlepšovaly jak v útočné, tak v obranné fázi. Ale cením si hlavně toho, že děvčata bojovala o výsledek i přesto, že v zápase prohrávají, což není jednoduché. A to nejdůležitější – vytváří se parta, bez které házenou nejde hrát. Když vidím v autobuse jejich hry, mám z nich radost.

Jste nováčkem soutěže. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi první ligou a interligou?
Obrovské. A to na všech frontách. Po herní stránce potkáváme daleko kvalitnější soupeřky. Děvčata se musela naučit bránit velmi důrazné hráčky a naopak se musí prosazovat proti velmi kvalitní obraně. Hraje se před početnějším publikem a atmosféra je při česko-slovenských utkáních umocněna hymnami. Opravdu si to užíváme. Pro realizační tým je to ale daleko náročnější, od hlasatele utkání přes internetové přenosy, povinnou VIP místnost a další věci. Ale zvládáme to. Musím se pochlubit, za organizaci v soutěži jsme dostali v klubu pochvalu od ředitele interligy.

Je pro vás zisk tří bodů v podzimní části hodně nebo málo?
Dá se říci, že to odpovídá našemu současnému kádru. V předchozích ročnících končíval nováček bez bodu a často inkasoval 40 a více gólů. My jsme tolik gólů nedostaly ani jednou a místo nuly máme tři body.

Jsou nějaké zápasy, které se vám vyloženě nepovedly?
Nevydařil se nám domácí vstup do sezony proti Mostu, to děvčata psychicky nezvládla. A potom se nám nepovedlo ani utkání proti slovenskému Prešovu. Chtěli jsme soupeřkám vyhovět, ale zápas jsme musely odehrát v hale Slavie VŠ na Borech, nikoliv v domácím prostředí v Městské hale na Slovanech. Možná to bylo také tím.

Jakého výsledku si naopak vážíte nejvíce?
Samozřejmě prvního interligového vítězství doma s Bratislavou. Ale neříkám, že to byl náš nejlepší výkon.

V čem hlavně za předními interligovými týmy zaostáváte?
V podstatě ve všech herních činnostech. Špičku interligy tvoří týmy se zkušenými reprezentantkami, jak českými tak slovenskými. Na ty opravdu zatím nemáme. Máme ale mladý tým a já věřím, že právě tyto zkušenosti děvčatům hodně pomohou v jejich cestě nahoru.

Jak se nakonec tým vyrovnal s odchodem několika opor?
Začátek byl těžší, ale postupem času si to sedá. Už to neřešíme.

V jakém světle se v průběhu podzimní části sezony ukázaly nové posily?
Jedinou posilou, která interligu dříve hrála, byla Petra Bubeníková. Ta ale bohužel pro nás a bohudík pro ni (smích) po druhém zápasu otěhotněla. Další posilou je Lucka Pešičková, již jsem vzhledem k jejím zkušenostem zařadila na post střední spojky, kterou ale nikdy nehrála. Musela se s tím hodně poprat, ale poslední zápasy ukázaly, že je platnou posilou. Je to bojovnice. Další příchozí hráčkou byla Klára Klégrová, která měla půlroční hostování z dorostu Slavie Praha a jaro za nás hrát pravděpodobně nebude. Na poslední zápas nastoupila zkušená hráčka z Chebu Věra Heřmánková, která do týmu vnesla klid a zkušenost. Má trochu problémy s kolenem, ale věřím, že nám v jarní části ještě hodně pomůže.

Překvapila vás některá z hráček svými výkony?
Zatím nemohu říci, že mě někdo překvapil, ale budu ráda, když tomu tak na jaře bude. Ale to překvapení musí být pozitivní.

Chystáte v zimní pauze nějaké změny v hráčském kádru?
Samozřejmě bych chtěla tým ještě doplnit, ale moc toho asi nevyjde. S kým jsme domluveni téměř na sto procent, je Petra Ketnerová, která hraje na postu obou křídel. Na podzim nastupovala v první lize za Vršovice, je to takový zkušený rychlík do trháků.

Kdy zahájíte trénink? Co bude náplní přípravy?
Začneme 4. ledna a máme před sebou hodně moc práce. Máme tři týdny, abychom se připravily se na náš nejdůležitější zápas, který hrajeme 23. ledna doma proti Písku. Začínáme s tvrdou kondiční přípravou s míčem a následovat budou přípravné zápasy.

Jaké máte cíle pro jarní část interligové sezony?
Pokusíme se v domácím prostředí vyhrát některé zápasy s týmy, které nedosahují takových kvalit, jako jsou například Most a Michalovce.
A těmto silným týmům bychom chtěli být co nejdůstojnějším soupeřem.