V účasti na španělské Vueltě, která roztočí svoje kola dnes v baskickém Irunu, už mu snad nic nezabrání, i když ho čekal náročný 1100 kilometrů dlouhý přesun autem z Belgie, kde jel ještě v neděli klasiku Kolem Flander.

V původní nominaci stáje Deceuninck-Quick Step cyklista ze Stříbra chyběl, ale když mu zrušili závod Paříž-Roubaix, nechtělo se mu končit sezonu takhle brzy.

„Letos jsem málo závodil, takže jsem se snažil dostat do týmu,“ vysvětloval Zdeněk Štybar v rozhovoru pro Deník před posledním závodem v cyklistickém kalendáři.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že Vueltu přece jen pojedete?

Jsem rád, že ji mohu jet, i vzhledem k příští sezoně, protože jinak by zimní přestávka byla dlouhá. Už takhle mi hodně závodů chybí.

Berete ji tedy jako vrchol letošní zvláštní sezony?

Ne, to ne. Spíš to beru jako vhodnou možnost závodit. A uvidíme, co z toho bude.

Takže od vedení týmu žádné konkrétní úkoly nemáte?

V první řadě se pokusím být k ruce Samu Bennetovi, aby vyhrával etapy.

I vy jste v roce 2013 na Vueltě vyhrál jednu z etap. Netoužíte to zopakovat?

Samozřejmě, pokud se naskytne šance, skočím po ní. A já věřím, že na letošní Vueltě bude těch možností hodně. Takže i já sám se pokusím o nějaké etapové umístění.

Zvlášť o úvodním týdnu letošní Vuelty se říká, že je nejbrutálnější za poslední léta. Co si o té náročnosti myslíte vy?

Koukal jsem se na jednotlivé etapy, ale zatím jen tak zběžně. Vuelta bývá nesmírně náročná vždycky, takže to letos nečekám jiné.

Tomáš Grimm
Grimm, fotbalový lump, co má značku auta FA1R PLAY

Dá se říct, v jaké se momentálně cítíte formě? Přece jen o start na Tour de France vás připravilo zranění…

Ještě to není úplně, co bych si přál. Forma určitě není taková jako na Strade Bianche, Milán-San Remo nebo když jsem přijel na Tour. To mě mrzí, ale nedá se s tím nic dělat. Udělal jsem všechno, abych byl na tom co nejlépe.

Jak se člověk vyrovnává s takovou situací, kdy přijde o účast na slavné Tour těsně před startem?

Bylo to hodně těžké, protože jsem se na Tour moc těšil. Možnost ji jet přišla nečekaně, skoro jako dárek. O to větší bylo zklamání, když jsem pak po zranění letěl zpátky.

Původně jste měl letos úplně jiné plány, chtěl jste se zaměřit na klasiky. Jak moc vás mrzí, že se je nepovedlo hlavně kvůli pandemii koronaviru zrealizovat?

To bylo pro všechny stejné, nepříjemné, nejen pro mě. Ale myslím, že pro cyklistiku to zase tak velké drama nebylo. Zvládlo se odjet všechny velké závody.

Sledujete při tom všem i situaci v Česku, která není ohledně covidu-19 nejlepší?

Samozřejmě, že to sleduju. Ono i v Belgii to je podobné, takže to mám z obou stran. Vůbec mě to netěší, protože na tyhle velké závody za mnou jezdili rodiče, ségra s dětmi. Byla to příležitost k setkávání se, teď jsme i o tohle ochuzeni. Ale na druhou stranu jsem rád, že můžeme navzdory tomu závodit.

Ještě se na závěr zeptám, nakolik vás těší, že na rozdíl od dalších českých profesionálních cyklistů máte platnou smlouvu?

Situace je hodně složitá, smlouvu mám, ale to v tuhle chvíli moc neznamená. Může vás potkat cokoliv. Už nám při první vlně snížili platy, teď máme štěstí, že závody jsou. Ale jinak panuje v pelotonu velká nejistota. Snad se všechno vrátí brzy do normálu.