Angažmá v německém Münsteru je její už druhé v bundeslize. Ale předchozí epizoda v Suhlu měla i kvůli zranění kolene jepičí život. Pak se česká volejbalistka Kateřina Valková vrátila na jednu sezonu do Olomouce, s níž si zahrála i prestižní Ligu mistryň. Teď už druhým rokem hájí barvy USC Münster, s nímž začátkem dubna nebude chybět v play-off bundesligy. „Podle toho se u většiny německých mančaftů posuzuje úspěšnost sezony,“ říká 27letá česká reprezentantka.

Život v Münsteru si pochvaluje. „Volejbal je v Německu hodně populárním sportem. Ale že by mě lidé poznávali na ulici, to ne,“ usmívá se plzeňská rodačka, která v Česku hrála za Ostravu, pražský Olymp a Olomouc. Až jí skončí bundesligová sezona, čeká ji další porce zápasů za národní tým – Zlatá liga a případný Challenger Cup, mistrovství Evropy a v neposlední řadě olympijská kvalifikace.

Loni, při vaší první sezoně v Münsteru, jste do play-off neprošly. Letos ano, je to pro váš klub hranice úspěchu?
Řekla bych, že takhle to má většina týmů v Německu s výjimkou těch TOP. První tři (Stuttgart, Postupim a Schwerin) jsou od zbytku hodně odskočené, v závěsu jsou Drážďany a my ostatní bojujeme o play-off. Letos je to hodně vyrovnané, každý může porazit každého.

Münster nemá ambice se zařadit k TOP týmům?
Asi každý klub by chtěl být co nejvýše, ale jsou tady i finanční aspekty. Přední kluby jsou ekonomicky úplně jinde, je těžké jim konkurovat.

Vy jste se do bundesligy po roce vrátila, byla to vaše vysněná destinace?Zpátky do Čech jsem šla po zranění kolene, ale věděla jsem, že se budu chtít vrátit do ciziny. Nebylo to tak, že bych chtěla vyloženě do Německa, ale bundesliga je lepší než nejvyšší česká soutěž. Je to mezistupeň do evropského volejbalu. A pro mě byla nabídka z Münsteru zajímavá, je to cenná zkušenost.

Znamená to, že máte vysněnější destinaci?
Bundesliga není úplně nejkvalitnější soutěž. Ta je asi v Itálii, ale Turecko nebo Polsko jsou také kvalitou vysoko. Ale vysněná je Itálie. Nejen kvůli příjemnému podnebí, ale i prestiži.

Jak je to s popularitou volejbalu v Německu? Kolik na vás chodí lidí?
Tahle sezona je první po covidu, kdy se hraje úplně bez omezení. A hlad po volejbalu je veliký, což se projevuje i na návštěvách. My máme téměř na všechny domácí zápasy vyprodáno, kapacita haly je 1800 lidí. Ale v bundeslize je průměr ještě vyšší, tak dva tisíce. V Drážďanech, když je vyprodáno, tak jsou to i tři tisíce. Volejbal je v Německu hodně populární, chodí hodně lidí.

Na to se asi volejbalistce z Česka dobře zvyká, že?
Jasně, na bouřlivou atmosféru si každý rád zvyká. Atmosféra bývá perfektní, až elektrizující. Fanoušci jezdí za svými týmy i na venkovní zápasy, což všechno ještě umocňuje. Hrajeme volejbal hlavně pro lidi a fanoušci nás dokážou vyhecovat k lepším výkonům a výsledkům. Nám v Münsteru se navíc v domácích zápasech hodně daří, takže je to příjemné.

Ptal jsem se na volejbal, ale jak jste si zvykala na život v Německu?Nepřijde mi až tolik rozdílný od toho v Česku, kultura je hodně podobná. Já vždycky říkám, že jediný rozdíl je, že tady jsou eura a v Česku koruny (úsměv).

Když už jsme u těch peněz, finančně je asi také angažmá v Německu nesrovnatelné s tím v Česku…
Takhle úplně bych to neviděla, i když u TOP týmů bundesligy je to i finančně jiné. Ale celkově je německá liga profesionálnější soutěží, v Česku je to často i o studentkách. Tady jsou všechny hráčky plně profesionální.

Takže váš přestup nebyl až tolik za lepšími finančními podmínkami, ale spíš za kvalitou soutěže?
Určitě. Zatím jsem se ještě nikdy nerozhodovala podle finanční nabídky, spíš jsem vždycky šla cestou kariérního posunu. Nikdy jsem nehleděla jenom na peníze.

Ptal jsem se zatím na volejbalový život. Jaký je v Münsteru ten civilní?
Strašně se mi tady líbí, je to studentské, živé město. Všichni tady jezdí na kole, to mi vyhovuje, asi je to dáno blízkostí Nizozemska. Není to úplně obrovské město, ale máte tady všechno, co potřebujete. Hodně se to blíží Olomouci, kde jsem naposledy hrála, nebo rodné Plzni.

Jak trávíte volný čas, pokud nějaký máte?To je správný dovětek, pokud nějaký mám (úsměv). Většinou, když se naskytnou dva nebo tři volné dny, snažím se vyrazit za přítelem do Příbrami nebo k rodičům do Plzně. Do Düsseldorfu na letiště to mám hodinu a pak je to hodina letu do Prahy. Ale to se nestává často, takže to v pohodě zvládám. Když máme jen den volna, jsem ráda, že vyrazím s holkama z týmu na kafe nebo na večeři.

Koukal jsem, že máte v týmu hodně cizinek. Je úřední jazyk němčina?
Převládá angličtina, protože z cizinek mluví málokterá německy. Ale máme tady výbornou partu, atmosféra v kabině je perfektní.

Rozumíte si s některou ze spoluhráček víc?
Už třetím rokem hraju v jednom týmu se španělskou volejbalistkou Marií Schlegel, známe se už z Olomouce, tam je asi pouto největší.

Také jsem se dočetl, že jste si musela zvykat na ženu na trenérském postu, opravdu vás dosud vedli jen muži?
Je to vůbec poprvé v kariéře, co mě vede trenérka. Ale je to bývalá hráčka, takže má blízko k našim pocitům, nebyl to vůbec žádný problém.

Vrcholový volejbal jste kombinovala se studiem vysoké školy…
(vstoupí do hovoru) To jsem ale přerušila, protože to bylo denní studium. A nebylo to možné odsud zvládat, ale doufám, že se k tomu jednou vrátím.

Ještě se chci zeptat na váš post, nahrávačka jste byla odmala? Zlákala vás možnost řídit hru?(usměje se) Asi je to tak. Hrávala jsem většinou se staršími holkami a nebyla žádný čahoun, tak to nějak samo vyplynulo. Ale ten post mě strašně baví, protože člověk tvoří hru. Je to živé a pokaždé se to mění, ráda to hraju. Jako mladší jsem zkoušela i útočit, ale neměnila bych za nahrávačku.

Zkoušela jste také beachvolejbal, pořád to trvá?
Ne, i když si ho ráda zahraju, teď má jasnou prioritu šestkový volejbal. Jsem i v nároďáku, v sezoně ani nemám na nic jiného čas.

Zmínila jste reprezentaci, letos vás čeká perná sezona – Zlatá liga, mistrovství Evropy i olympijská kvalifikace. Bude to hodně náročné?
Ano, ale to si říkáme každý rok (úsměv). Loni jsme byly po dlouhé době na světovém šampionátu, nebylo to jiné. Ale každý těžký zápas by nás měl posunout kupředu. V květnu začínáme Zlatou evropskou ligou a pak to jede dál. Bude toho dost, ale nějak se s tím popereme.

Dá se něco upřednostnit? Hodně zajímavá je asi případná účast na olympiádě…
Samozřejmě, že největším lákadlem je olympijská kvalifikace. To je příjemný bonus, a když už jsme se tam dostaly, porveme se o postup. Ale trenér by nám ani nedovolil chystat se na některou ze soutěží víc, on chce vyhrát všechno. Půjdeme postupnými kroky, chvilku se asi taky budeme sehrávat. Myslím, že prvním vrcholem by mělo být mistrovství Evropy.

A to se hraje u vás v Německu na přelomu srpna a září. Ve skupině C v Düsseldorfu se utkáte s Tureckem, domácím týmem, Ázerbájdžánem, Švédskem a Řeckem. Dají se odhadnout ambice?No… Určitě chceme postoupit ze základní skupiny. Tajným přáním je uhrát čtvrtfinále, ale to se teď těžko odhaduje. Teprve během léta se formují jednotlivé týmy, sehrávají se, některé volejbalistky končí.

Když jsem si o vás hledal informace, zjistil jsem, že jste maturovala na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových v Ostravě. To jsou velké sportovní legendy. Kdo byl vaším vzorem?
Když jsem byla malá, zkoušela jsem hrát i tenis. Velmi mě zaujal španělský tenista Rafael Nadal, mentalitou i přístupem ke sportu. Takže kdybych měla jmenovat sportovní vzor, tak bych sáhla mimo volejbal.