Nebylo náhadou, že s nápadem zpestřit si vánoční čas přišli volejbalisté. Do tohoto původně vodáckého klubu totiž přešla řada výborných volejbalistů ze zakázaných sokolských jednot a volejbal se tu proto hrál na vysoké úrovni.

Aktéři klání na zasněženém hřišti si to v premiérovém roce 1942 zopakovali dokonce na Štěpána znovu a za rok se rovněž hrálo.

Vznikla tak tradice, která nebyla porušena ani na letošní Štědrý den, kdy se parta volejbalových nadšenců sešla na kurtu s umělým povrchem v areálu ve Štruncových sadech.

Jen jednou se vánoční klání pod širým nebem neuskutečnilo. „Bylo to v roce 1995, kdy bylo na Štědrý den hřiště po vodou a prudce neustále pršelo. Účastníci vánočního utkání tehdy museli vzít zavděk halou tělovýchovné jednoty Slavoj Pzeň, kam volejbalisté přešli v rámci reorganizace tělovýchovy už v roce 1952,“ vzpomíná pravidelný účastník vánočních duelů a bývalý trenér volejbalového reprezentačního družstva žen Stanislav Šneberger, který nechyběl ani letos ve Štruncových sadech, kdy se s píšťalkou na krku ujal tradiční role rozhodčího.

Jak plynul čas a přibývalo šedin na hlavách původních aktérů, přebírali vlastní hru při vánočních soubojích jejich synové a posléze i vnuci.

Každý vánoční mač začíná nezbytným fotografováním a také úpravou hřiště, kdy je nutné odstranit z kurtu napadaný sníh. „Letos se nemusel odklízet sníh, ale pro změnu bylo nutné zbavit povrch hřiště ledového povlaku. S tím si ale všichni po půlhodině poradili a mohlo se začít,“ popisuje přípravy letošního utkání Stanislav Šneberger.

V zápase se hrají vždy tři sety. „O výsledek ani nešlo, vždyť pokaždé zvítězí kamarádství a vědomí, že se podařilo udržet a prodloužit dlouholetou vánoční volejbalovou tradici,“ dodává Stanislav Šneberger.