Už když Vodrážka protínal cíl, bylo jasné, že se dočkal blýskavého triumfu.

„Z kraválu v cílovém prostoru jsem vnímal, že to bude dobré, že mám medaili. Jenže nebylo jasné, jakou,“ vybavuje si Vodrážka, jak závod gradoval. „První byl Gruzděv, ale na trati byl ještě jeden ze silných Švédů. Naštěstí byl pomalejší než já.“

Pak si už vychutnával stříbrnou radost. „No vyčerpáním jsem se složil na sníh, ale uvnitř jsem byl šťastný,“ pokračuje Vodrážka v líčení životního úspěchu.

Přibíhali první gratulanti. Ocitl se v náručí manželky. „Katka tu byla se mnou, i máma. To bylo fajn. Skápla nějaká ta slzička dojetí. Potěšila mě i ta spousta hezkých esemesek a mailů,“ děkuje Vodrážka.

Vklínil se mezi giganty. Skončil dvanáct vteřin od zlata, dvanáct vteřin ho naopak dělilo od dvojice bronzových Švédů.

„Titul byl blízko, ale také jsem nemusel mít nic. Za těch deset let mezi chlapy jsem už pár čtvrtých, pátých míst nasbíral. Až teď jsem to zlomil,“ říká třicetiletý borec, asistent na Západočeské univerzitě.

Krátký závod, to je zhruba deset kilometrů bílé stopy a na ní 22 kontrol. „Zní to lehce, ale trať byla záludná. Nasmyčkovaná v lese, samé křížení. Přes sto míst, kde se člověk mohl splést a tohle je závod o rychlosti a bezchybnosti,“ zdůrazňuje medailista.

K stříbru vyrážel Vodrážka po neúspěchu v klasickém závodě. „To jsem ještě ve třech čtvrtinách trati byl pátý, ale potom jsem rupnul a skončil až třiadvacátý,“ popisuje zklamání.

I tak věřil, že jeho chvíle ještě přijde. „Chtěl jsem medaili. To by můj cíl pro Evropu,“ zdůrazňuje Vodrážka.

Mety dosáhl, ale už má před sebou další. Díky stříbru a čtvrté příčce ze sprintu se český reprezentant ujal vedení v průběžném pořadí Světového poháru a prestižní pozici by si rád udržel až do konce.

„Zbývají ještě závody v Bulharsku a v Kazachstánu. Jenže momentálně není v Česku sníh, a navíc na mě leze nějaká nemoc,“ lituje Vodrážka. „Záležet bude také na finančních možnostech svazu. Ten počítá každou korunu a Kazachstán není za humny,“ podotýká.

V plné přípravě hodlá Vodrážka vydržet minimálně do příštího roku. „To se v Japonsku koná mistrovství světa a mohlo by ještě něco cinknout,“ plánuje si Ondřej Vodrážka.