"Domů jsem se vrátila docela šťastná. Byla jsem ráda, že se to takhle povedlo. Mrzí mě ale, že se nám na konci nevyvedl týmový závod," řekla Veronika Blažíčková.
Jsou stříbro a bronz maximum možného?
Maximum to není. To by bylo v případě, že bychom přivezli tři zlaté medaile. Myslím si, že jsme v závodě nechali všechno, co jsme mohli a že v tu chvíli to asi maximum bylo. Nicméně v hlavě šrotuje, co se dalo udělat lépe, abychom přivezli zlaté medaile.
Co se dalo udělat lépe?
V individuálním finálovém závodu jsem byla hodně nervózní. Snazší by bylo střílet bez nervozity, ve finále většinou nebývám nervózní. Ve druhém finále, týmovém, to bylo o náhodě, ale povedl se nám základ, za což jsem byla ráda.
Proč jste byla nervózní?
Byla jsem jedna z nejstarších juniorek ve finále, takže jsem měla mnohem více zkušeností než ostatní holky. To bylo plus, ale zároveň mě to znervózňovalo, protože všichni očekávali, že mám zkušenosti z finálových závodů a že vyhraju.
S jakými cíli jste odlétala na mistrovství Evropy v Estonsku?
Jelikož to byla vzduchovka a v ní jsem nikdy příliš nevynikala, tak jsem do Estonska jela zastřílet kvalitní závody. Říkala jsem si, že v individuálním závodu by se mohlo povést finále. V mixu bylo finále plus.
Jaké velké závody vás čekají do konce léta?
V dubnu jedeme na Světový pohár do Peru, v květnu na Světový pohár do Baku a na přelomu června a července jsou Evropské hry ve Wroclawi.
