Jako v úterý v Plzni na Lopatárně, kde jezdec stáje Alpecin Fenix zasáhl do úvodního dílu seriálu Il Sano Cupu. Český reprezentant sice neútočil na celkové prvenství, ale i tak byl spokojený. Závodil téměř po třech měsících.

„Je to super pocit,“ říkal v cíli Vakoč. „Předtím to naposledy bylo snad koncem února, a je skvělé zase zažít trochu adrenalinu. Hukot v pelotonu mně už chyběl,“ připustil závodník, který se v roce 2018 dokázal vykřesat z vážného zranění páteře po střetu s kamionem a po minulé sezoně změnil stáj.

Worldtourový tým Deceuninck – Quick Step, kde byl mj. kolegou Zdeňka Štybara, vyměnil Vakoč za post jednoho z lídrů belgické prokontinentální stáje po boku fenomenálního Adri van der Poela.

Co vám kritérium ukázalo?

Jde přesně o typ závodu na rozjetí. Je jen na vás, jak těžký si ho uděláte. Můžete se držet v balíku a odjet to celé v klidu, nebo chodit do nástupů a pak vás čeká extrémně těžký závod.

Jak těžké jste si to udělal?

Hlavně na začátku hodně. Režii závodu se snažily držet týmy s početní převahou, ať už Sparta nebo Dukla, a abych jim to narušil, tak jsem docela tahal tempo. Taktické to sice nebylo, ale já si chtěl vyzkoušet, jak tělo zareaguje na vyšší intenzity. Hlavní však bylo dostat se do cíle ve zdraví. Ale jelo se rozumně a obešlo se to bez pádů i bez zbytečných strkanic. Super závod.

Takže přijedete na Lopatárnu i příští úterý, kdy seriál kritérií pokračuje?

Asi ne, ale rozhodně mám starty v Plzni ještě v plánu.

Mezinárodní závody jsou stále odložené. Jaké to bylo, trénovat bez konkrétního cíle?

Nic moc a člověk si to ani neužíval. Navíc se program neustále odsouval. Nejdřív se zdálo, že se začne závodit koncem května, pak v červnu a teď snad v srpnu.

Přípravu jste si donedávna mohli zpestřit jen souboji ve virtuálním prostředí počítače.

Dalo vám to něco?

V dané situaci šlo o zajímavou možnost, i když s běžnými závody to nemělo moc společného. Snad jen to, že šlo o kratší, zhruba hodinové akce a museli jsme se zmáčknout víc než při závodech venku. Což bolí. Navíc na ergometru se lehce přehřejete a dehydrujete. Vtáhne vás to ale natolik do děje, že se zmáčknete, co to jde (úsměv).

Čím jste jinak vyplňoval nelehké období, v němž pandemie ochromovala život včetně sportu?

Většinu toho času jsem strávil v Andoře, kde žiju, a věnoval se obecné přípravě. Chodil jsem po horách a hodně jsem četl. Do Čech jsem se vrátil až nedávno. Chtěl jsem změnu a přitáhly mě sem i závody, které se tu rozjíždějí. Snáz se tak dostanu do potřebného zápřahu a budu připraven na začátek srpna, kdy nás snad čekají důležité klasiky Strade Bianche a Milan – San Remo.