„Dívala jsem se na trasu a je tam hodně zvlněný terén, bude tam vlhko, vedro, takže si vůbec netroufnu říct, jak by to mohlo dopadnout,“ sdělila Joglová na tiskové konferenci v Praze, kam si „na otočku“ odskočila ze soustředění v Livignu.

„Nicméně hrozně ráda bych doběhla a sesunula se tam na zem s tím pocitem, že jsem tam opravdu nechala všechno a prodala to, co jsem nakoupila,“ dodala běžkyně, které bude za týden 34 let.

Co pro vás znamená běh?

Je pro mě nástrojem radosti a uspokojení, je mojí náplní a velkou součástí života. Myslím si, že teď už to mám v hlavě srovnané. Nicméně život není jen o běhání, ale jsou v něm i jiné priority.

Na vrchol jste se dostala až po třicítce. Proč tak dlouho?

Ke sportu jsem byla vedená odmalička a celou základku jsem prosportovala. Jenže poté nastaly různé životní etapy, kdy jsem si blbla kvůli jídlu, sport šel do ústraní a do popředí jiné věci. Zlomilo se to v době, kdy jsem potkala přítele Filipa. Do té doby jsem byla taková negativní, potácela se v problémech s jídlem, ale Filip mně ukázal, že se dá na život pohlížet jinak. Byl hodně pozitivní, viděl, že to se mnou není dobré, takže jsem si našla doktorku a půl roku jsem se dávala dohromady. Přenastavovala jsem myšlení, abych na život nahlížela pozitivně. Začala jsem si stavět malé cíle, pak větší a větší. Mými hlavními cíli bylo začít opět běhat, starat se o sebe a být zdravá. Před pěti lety jsem běžela svůj první závod, rozpomněla jsem se na tu atmosféru, chytlo mě to a chtěla jsem znovu běhat.

Přes medaili na mistrovství ČR a světový šampionát jste se dostala na olympiádu.

Přemýšlela jsem, jestli půjdu do ultramaratonu, maratonu, triatlonu, nebo do kratších tratí. Napoprvé se mi nepodařilo doběhnout maraton pod tři hodiny, ale napodruhé jsem byla druhá na mistrovství ČR. Začali se mi ozývat trenéři, jestli bych se nechtěla více zaměřit na maraton. Nechala jsem se přemluvit, odletěla jsem na první soustředění do Keni, a když jsem přiletěla, zaběhla jsem si limit na mistrovství světa v Dauhá 2018. Což byl takový první velký zlom, protože jsem se dostala do povědomí atletické veřejnosti.