„S ohledem na průběh sezony je třetí místo úspěch. Mohli jsme z toho vytěžit víc, protože v posledním utkání stačilo vyhrát s Libercem. Tím, že jsme remizovali, jsme skončili třetí,“ uvedl Tomáš Kadlec, trenér futsalových nadějí Interobalu.

To asi hodně zamrzí, ne?
Samozřejmě. Nerozhodovalo se v posledním utkání, ale už na začátku sezony, kdy jsme z prvních šesti zápasů měli tři vítězství, remízu a dvě porážky, takže jsme ztratili osm bodů. Pokud bychom je měli, tak jsme v klidu skončili druzí a mohli jsme atakovati Helas Brno, s kterým jsme hráli 1:1, ale dostali jsme gól při power-play asi 30 vteřin před koncem zápasu. Minulou sezonu jsme získali titul. To byl ještě jiný systém soutěže – dvě skupiny po osmi mužstvech a každý s každým hrál dvakrát. První dva týmy ze skupiny postoupily do Final four, v němž hráli první s druhým semifinále a vítězové postoupili do finále. Poražení hráli o třetí místo. My jsme získali mistrovský titul. Před letošní sezonou došlo k drobné obměně kádru, takže si myslím, že třetí místo je úspěch, protože sezona se zpočátku nevyvíjela dobře. Kluci ale zapnuli a dotáhli jsme to na třetí místo.

Kdo byl oporou týmu?
Brankář Lukáš Lecjaks, Tomáš Buchta (nejproduktivnější futsalista ligy, pozn. red.), Petr Zajíček a určitě bych k nim přidal kapitána Michala Špicla, který bohužel chyběl kvůli zranění na poslední čtyři zápasy. Ostatní hráči také hráli svou roli, ale tyto čtyři bych zařadil mezi opory týmu.

Máte v kádru hráče, kteří hrají za A tým Interobalu?
Lukáš Lecjaks trénuje s A týmem, kde se připravuje pod vedením Mária Vozára,. Pak tam máme Petra Zajíčka a Tomáše Buchtu. Všichni tři jsou českými reprezentanty U 19 a už nakukují do jednadvacítky.

Jak hodnotíte nový systém futsalové soutěže?
Tuto sezonu poprvé hrál každý s každým pouze jednokolově. Hodnotím to s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu je zajímavé zahrát si zápasy i se soupeři ze skupiny Východ, tedy proti týmům z Moravy. Na druhou stranu mně chybí emoce, vypětí, vyvrcholení, které doprovázely finálový turnaj, na který se kvalifikovala čtyři nejlepší mužstva, aby si to rozdala mezi sebou.

Není tento systém horší i s ohledem na výkonnostní růst hráčů? Vždyť zápasy play-off s těmi nejlepšími je mohou výkonnostně posunout dopředu…
Řekl bych, že ano. Na finálové turnaje se dostávaly týmy, které dlouhodobě pracují s futsalovou mládeží, takže zápasy měly kvalitu. V dlouhodobé soutěži je většina celků, které spoléhají na fotbalisty z okolních fotbalových klubů. Takže se stává, že někdy ti hráči přijdou a někdy ne. Úroveň soutěže je tak kolísavá – kolikrát hrajete pěkný zápas, ale občas musíte odehrát utkání, které futsalistům toho moc nedá.