Osmnáctiletý házenkář, který hrál za národní mužstvo poprvé, cestoval ve středu vlakem z Hlavního nádraží v Plzni. Na cestě strávil pět a půl hodiny, ale rozhodně nelitoval. V úterním duelu proti Argentině odehrál zhruba dvacet minut a z prvního startu za reprezentaci mužů měl člen juniorského národního týmu dobrý pocit. „Bylo to pěkné a mohu to hodnotit jen kladně. Překvapilo mě, když mi trenér Honza Filip volal a vybral mě místo nemocného Stáni Kašpárka. Reprezentační tréninky byly příjemné, bylo to něco jiného, v novém prostředí,“ pochvaloval si Tomáš Piroch.

Představoval jste si takhle házenou na národní úrovni co se týče tvrdosti, rychlosti?
Čekal jsem něco takového, takže jsem byl připravený. Přirovnal bych to k A mužstvu Melsungenu. Hráči jsou zkušenější a silově na vyšší úrovni.

S jakými pokyny jste šel na hřiště?
Extra pokyny jsem nedostal. Jednalo se o stejné věci, které jsme si říkali před zápasem. Plnění taktiky, řekli jsme si, co hrát, ale speciální pokyny pro mě nebyly.

Dvě střely vám chytil brankář. Co scházelo, aby skončily v brance?
Nevím. Někdy se prostě stane, že neproměníte. Doufám, že ještě dostanu nějakou příležitost dát gól.

Mluvili s vámi trenéři po zápase?
Ano, můj výkon vnímali pozitivně a byli překvapení, jak jsem to zvládl s ohledem na to, že to byla moje reprezentační premiéra.

Věděl jste, že vás trenéři reprezentace mají v hledáčku?
Jo, jo. Honza Filip už o mně ví. Vedl mládežnické kempy a je možné, že i díky nim si řekl, že mě vyzkouší.

Jak vás přijali reprezentační spoluhráči? Harcovníci Horák, Zdráhala a Galia.
Obecně je těžší, když jdete do nového kolektivu, ale já s tím nemám problém. Nejsem člověk, který se s nikým nebaví. Znal jsem Vojtu Patzela z juniorské reprezentace, s nímž se hodně dlouho kamarádím. Z Plzně znám Škváru (Milan Škvařil), Davida Poloze a Bečiho (Roman Bečvář). Takže se začleněním jsem neměl problém.

Stál vás něco první zápas do reprezentační hráčské pokladny?
Zatím ne. O ničem nevím.

Třetím rokem působíte v Německu. Jak jste se z Talentu Plzeň dostal do Melsungenu?
Přes spoluhráče z dorostenecké reprezentace Mikuláše Čejku, který hrál za Melsungen. Napsal mi, že shánějí pravou spojku, a jestli bych měl zájem přijet na tréninkové testy. Zkusil jsem to, líbilo se mi tam, tak jsem v Melsungenu zůstal.

V čem je házená u mládeže v Německu jiná – tréninky, zápasy?
Řekl bych, že hlavně přístupem. Házenou tam lidi berou jinak, chtějí do ní dávat peníze, chodí na ni, baví je a vkládají do ní větší úsilí. Od toho se odvíjí ten přístup. U mládeže jsou dobří vystudovaní trenéři, kteří vědí, jak s mladými pracovat.

V prosinci jste jako osmnáctiletý zažil premiéru v bundeslize mužů…
Proti Flensburgu, který je první. To byl velký křest. S Flensburgem před tisíci diváky byla bomba jenom sedět na lavičce. Trenér mě pustil asi na dvě minuty na hřiště, takže to bylo pěkné.

Co a kde studujete?
Dálkově gymnázium v Plzni. Studuju třetí ročník.

Melsungen má necelých 14 tisíc obyvatel. Házenkáři tam musí být populární.
Ve městě jsou házenkáři nejvíc, protože fotbalisté nehrají na tak vysoké úrovni. Půl hodiny od Melsungenu je Kassel, kde A tým hraje bundesligové zápasy. Do Kasselu se sjíždějí fanoušci z okolí. V Melsungenu áčko jen trénuje. Mládež hraje a trénuje v Melsungenu.