Královnou sportu v Plzni byla za rok 2023 vyhlášena lukostřelkyně Marie Horáčková, úřadující mistryně světa z Berlína.

„Je to krásný pocit, nemám slov. Mohla jsem si tak připomenout loňské úspěchy, nejen své, ale i ostatních. A že jich v ženské kategorii bylo,“ uvedla Horáčková. „A velmi obdivuji handicapovaného plavce Davida Kratochvíla, vyhlášeného sportovcem Plzeňského kraje. Za jeho výkony, ale i za to, s čím se musí v životě potýkat,“ zdůraznila 26letá reprezentantka.

Čím pro vás ocenění i účast na slavnostním vyhlášení ankety je?

Brala jsem to jako příjemnou společenskou událost. Byla to šance se hezky obléknout a vyrazit si mimo sportoviště, kde trávíme většinu času v teplákách. K tomu jsem se potkala se zajímavými lidmi, načerpala inspiraci od ostatních sportovců.

Vyzdvihla jste nevidomého plavce Davida Kratochvíla. S čím jste se v kariéře potýkala nebo potýkáte nejvíc vy?

S neúspěchy, které mě dlouho provázely. Nedávno jsem na přednášce pro mladé shrnula minulých deset let a byla v tom o kousíček neúspěšná nominace na olympiádu do Ria, na dalších závodech kousíčky od finále. A pak najednou přišla účast na olympiádě v Tokiu a zlato z mistrovství světa. Nejdůležitější je být trpělivý a vytrvat. Přijde to, když do toho člověk dává práci.

Neúspěchy vás posílily?

Když se vám nejen ve sportu nedaří, tak vás neúspěchy posílí. Z úspěchu si můžete vzít vlastně jen ty hezké pocity. Cesta k němu ale vede přes spoustu nezdarů. Potřebujete k tomu i štěstí, správnou cestu, nastavení hlavy a pak to přijde.

Kdy nastal moment, který vás posunul na vítěznou vlnu?

Trochu jsem si to srovnala v hlavě a začala jsem si i víc věřit. Možná proto, že jsem se v kvalifikační části světových pohárů začala umisťovat do desátého místa, to mi dodalo sebevědomí. Střetáváme se tam řadu let ty samé holky a tak si říkám, proč bych je nemohla porazit.

Co je nutné udělat, aby člověk po zářivém úspěchu, jakým je zisk světového titulu, neusnul na vavřínech?

Každý si musí najít vlastní motivaci, která ho žene dál. Pro někoho je dost účast na olympiádě, a pak skončí. Já mám pořád hodně cílů, ať už medaili z olympiády, mistrovství Evropy. Ráda bych zažila velký týmový úspěch a vůbec bych chtěla pozvednout ženskou lukostřelbu u nás, abychom něco dokázaly. Třeba světový rekord. Je toho hodně. (úsměv)

Máte už v hlavě, jak se nachystat, aby olympijská medaile cinkla už v Paříži?

Takhle daleko zatím nekoukám. Mám před sebou světové poháry a další významné závody, což je příprava na olympiádu. Až tak měsíc před Paříží se na to začnu soustředit. Ale rozhodně nemám v hlavě přímo medaili, to by bylo svazující. Chci jít krok po kroku a střílet obdobně, jako na mistrovství světa. A úspěch pro mě bude skončit v top osmi.

V jaké fázi přípravy jste?

V sobotu letím na úvodní světový pohár do Šanghaje. Odstartuje tím závodní maraton, kdy budu vždy týden až deset dnů na závodě, čtyři až šest dnů doma a zase letíme jinam. Zastaví se to až v červnu před olympiádou. V tréninku se teď malinko trápím, ale vím, že to ve mně je a jen se to zatím v přípravě neukazuje.

Bude těžké naladit se tak, aby nejlepší výsledek přišel právě v Paříži?

Nejde si říct, že to zatím můžu v závodech jen lechtat a to hlavní přijde až na olympiádě. V každém závodě chci odvést co nejvíc. Pro mě je momentálním cílem končit ve světových pohárech v elitní osmičce, případně se probojovat do semifinále. Ale snadno se může stát, že skončím v prvním nebo druhém kole.

Jak vám v tomhle ohledu pomohly starty na halových závodech?

Pro mě to byla premiéra na světové úrovni. Dřív jsem tolik halových závodů neabsolvovala, ale chtěla jsem si to zkusit. Startují tu stejné holky jako venku, takže jsem si potvrdila, že jim mohu konkurovat i v hale, kde je to ještě víc o tom udržet hlavu a koncentraci. Ale zase to sebralo hodně sil a přechod ven byl pro mě složitější. V minulých sezonách jsem na 70 metrů střílela už od ledna, teď bylo v únoru ještě finále světové halové série v Las Vegas. Ale je čas ještě všechno doladit.

Aleksi Laakso s manželkou Lyyli v ulicích finské metropole Helsinky.
Čas v Česku jsem si užil a doufám, že se do extraligy ještě vrátím, říká Laakso