„Jo jo, Mathieu bydlí kousek ode mě. Když máme podobný plán, vyrazíme spolu,“ hlásil Zdeněk Štybar v telefonickém rozhovoru z Belgie, kde žije s manželkou Ine a synkem Lewisem.

V neděli si dokonce dal s dalšími dvanácti cyklisty virtuálně závod Kolem Flander. Vybraní jezdci absolvovali na trenažérech posledních 32 kilometrů slavné klasiky. Ale jak sám říká, není to ono.

„Nejhorší je, že vlastně pořád trénujeme, a nevíme na co,“ dodal 34letý cyklista elitní stáje Deceuninck-Quick Step. I s kolegy z týmu udržuje kontakt. „Máme skupinu na WhatsAppu, občas si napíšeme. S trenérem jsem v kontaktu denně,“ popisoval rodák ze Stříbra a tamní patriot.

Jak ve složitých podmínkách, kdy celou Evropu zachvátila pandemie koronaviru, trénuje profesionální cyklista?

V podstatě normálně, i když teď jde spíš o to, abych si udržel formu a nepřibral na váze. Přiznám se, že nechci ani moc trénovat, nepřeháním to. Všichni očekáváme, že když se teď nezávodí, sezona se prodlouží a bude potřeba mít rezervu, abych potom mohl přidat.

Zkuste tedy popsat svoji přípravu…

Dá se to přirovnat k zimnímu tréninku, údržba a budování formy. Když se mi to hodí do plánu, jdu se proběhnout. Jinak jezdím venku kratší i delší tréninky, sem tam přidám na intenzitě…

Ptát se na to, jak vám chybějí závody, je asi zbytečné?

Je to těžká situace pro všechny, nejenom pro mě a cyklisty. Každý teď trpí, pandemie koronaviru určitě nikomu nedělá radost.

Zvlášť pro vás bývaly jarní klasiky jedním z vrcholů sezony. A teď jste o ně přišel…

Je to pro mě jedno z nejdůležitějších období z celého roku, připravoval jsem se na něj. Teď je to všechno pryč… Ale snažím se to vyhnat z hlavy, protože s tím nic neudělám. A pokud bych se stresoval tím, že mi uteklo nějaké vítězství, akorát bych se zbytečně trápil. Spíš se snažím otočit list a trénovat na další závody.

Může se tím i pro vás nějak posunout vrchol sezony?

Je těžké o tom mluvit, když nikdo neví, jak všechno dopadne. Kdy to skončí. Jsou nějaké odhady, ale nic konkrétního. Třeba organizátoři slavné Tour de France se snaží posunout termín, olympiáda už byla odložená a bůhvíjak to bude s dalšími závody Grand Tour, jako je Giro a Vuelta.

Co si myslíte o nápadu jet Tour de France bez diváků?

Je úplně jedno za jakých podmínek, ale hlavní je, aby se jela. To je v tuhle chvíli pro cyklistiku ze všeho nejdůležitější. My jsme jeli v březnu za zvláštních opatření už závod Paříž-Nice, téměř bez diváků, a tehdy mně to přišlo zvláštní. Říkal jsem si, že to nedává smysl. Ale teď jsme se posunuli někam, kam si to nikdo nedokázal představit. Takže já doufám, že se Tour pojede a třeba i bez diváků, v omezeném počtu závodníků nebo v jiném termínu.

Proč? Je to i kvůli penězům?

Samozřejmě i finance hrají svoji roli. Ale hlavně jde o zviditelnění cyklistiky a sponzorů. Spousta z nich jde do našeho sportu právě kvůli Tour de France. Její sledovanost je obrovská, marketingově je to jedna z nejatraktivnějších akcí na světě.

Teď však mají závody až do června stopku. Vy jste si o víkendu vyzkoušel aspoň virtuálně závěr Kolem Flander. Jaké to bylo?

Jeli jsme asi pětačtyřicet minut, normálně jsou Flandry o šest hodin delší. Takže už z toho je zřejmé, že normální závod nic takového nahradit nemůže. Ani ta atmosféra tam není. Ale přesto jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit…

Povídejte!

Mělo to obrovskou sledovanost. Ze závodu se vysílal přímý přenos a jenom v Belgii ho vidělo 650 tisíc diváků. Jel jsem to doma na balkoně, bylo to zajímavé. I fanoušky jsem měl, své sousedy, kteří dodržovali povinné odstupy (úsměv). Kdyby mě tým zavolal, že mám jet nějaký podobný závod, okamžitě řeknu, že do toho jdu znovu.

Máte nějaký soukromý odhad, kdy by se mohlo začít zase normálně závodit?

Vůbec se neodvážím něco říct. Přece jen když cyklisté někam vyrazí na závody je to obrovské množství lidí. Jenom závodníků bývají dvě stovky a když k tomu připočtete doprovod a veškerý personál, dostanete se na tisícovku. A prakticky každou noc spíme v jiném hotelu, jíme v jiné restauraci, to je obrovské riziko. I proto se vůbec neodvážím jít do diskuse, kdy začneme znovu závodit. Zatím UCI rozhodla, že do 1. června se nic nepojede. Doufejme tedy, že pak se brzy začne.

A půjde to skočit do závodů takhle z voleje, bez speciální přípravy?

Nejdůležitější je, aby se znovu začalo závodit. Vždycky bude někdo lépe připravený. Vždyť třeba kluci v Itálii, Španělsku nebo ve Francii teď můžou trénovat jenom doma, zatímco my jezdíme venku. Už to je nevýhoda. Myslím, že i podle toho budou muset týmy poskládat sestavu na závody. Na druhou stranu žádný závodník teď doma jen neleží. Všichni normálně trénují, jen hledají alternativy.

Vás osobně se dotkl i odklad olympiády, která měla být letos jedním z vašich cílů. Co to pro vás znamená?

Samozřejmě je to další čára přes rozpočet, ale ani s tím nic nenadělám. Každý má teď nějaké svoje starosti a musí se s tím poprat.