„Jako cyklokrosař jsem musel vánoční oslavy vtěsnat mezi závody a trénink. Ale nepolepšil jsem si ani po přestupu na silnici," prohlašuje třicetiletý profesionál.

Minulý týden ještě Štybar trénoval s týmem Etixx-Quick Step ve Španělsku, o víkendu měl povinnosti v Belgii a v pondělí vyrazil s manželkou Ine a synkem Lewisem na skok do rodného Stříbra. Za rodiči, ale také na vyhlášení ankety Sportovec roku v Praze.

Za sebou má skvělý rok.

Vyhrál jednodenní závod Strade Bianche, byl druhý na Paříž – Roubaix a v Harelbeke, třetí Kolem Murcie. V červenci při premiéře na Tour de France ovládl jednu z etap a sezonu také podruhé zakončil jako Král české cyklistiky. V anketě Sportovec roku obsadil Štybar deváté místo.

Jak jste si atmosféru galavečera českého sportu užil?
Jsem rád, že jsem na vyhlášení mohl být, protože je to teprve podruhé, co jsem se do elitní desítky dostal. Je to pocta, být mezi všemi těmi borci.

Považoval jste si setkání s některým z oceněných sportovců nějak víc?
Bylo fajn se vidět se všemi. Během večera ale na nějaké povídání nebyl čas. Něco jsme si stihli říct jen se skifařem Ondrou Synkem a biatlonistou Ondřejem Moravcem.

Promítal se záznam vašeho červencového triumfu na Tour. Co vám přitom běželo hlavou?
Já ty obrázky dobře znám
a jsou to příjemné vzpomínky. Teď jsem si možná víc připomněl, že když už jsem musel na Tour odjet od manželky
 a synka, který se jen krátce předtím narodil, že jsem tam nebyl jen do počtu.

Vítězný průjezd cílem etapy na Tour, pěst vystřelená k nebi. Šlo o nejsilnější zážitek v sezoně?
Rozhodně.

Zároveň se na galavečeru připomínal váš slibný útok v závěru letošního mistrovství světa, který nakonec nevyšel. Udělal byste s odstupem něco jinak?
Ne. Někdy člověk musí riskovat. Ale kdyby za mnou byl možná někdo jiný než John Degenkolb, kdyby se na špici se mnou někdo prostřídal, tak jsme mohli zbytku pole ujet, ale to je samé kdyby. Nepovedlo se, ale český tým odvedl dobrou práci a já nelituji, že jsem zkusil zaútočit. Ne vždy taková šance přijde.

Hodnotí se uplynulá sezona, ale vy už se připravujete na další.
 S jakými cíly?
Chci se zase zlepšit, posunout se o krůček výš a pokusit se o co nejlepší výsledky.

Třeba znovu vyhrát etapu
 na Tour?
To by bylo milé (smích). Ale důležité budou už jarní klasiky. Letos jsem byl na Paříž
– Roubaix druhý a stále tak čekám na vítězství.

Jedním z vrcholů bude olympiáda v Riu. Je to pro vás výzva?
Jde o výjimečnou událost 
a rád bych se jí zúčastnil. Co jsem slyšel, tak závodit by se mělo na extrémně kopcovité trati, což by mělo sedět spíš vrchařům typu Nibaliho, Contadora nebo Romana Kreuzigera. Zatím jsou to ale hlavně spekulace.

Vánoce oslavíte poprvé jako táta. Jak si rodičovských starostí a radostí užíváte?
Co to jen jde. Cyklistika, tréninky, závody mě odvádí
z domova, teď jsem třeba malého čtrnáct dní pořádně neviděl a o to vzácnější je pro mě každá společná chvilka. A je to pro mě zároveň ten největší vánoční dárek. Když jsme všichni pohromadě a malý se ráno při probuzení usmívá, tak je den hned příjemnější.

Štědrý večer proběhne v tradičním duchu?
Ano. Kapr, salát, to vše bude. Ale nejvíc se těším, jak bude malý reagovat na rozsvícený vánoční stromek, na dárečky. Jenže už další den se zase vracíme do Belgie a mě čeká další fáze přípravy.