Mezi nejlepší české tenistky současnosti patří určitě plzeňská rodačka Barbora Záhlavová–Strýcová.
Před necelým měsícem oslavila své pětadvacáté narozeniny a tři týdny nato si s mírným zpožděním nadělila sama sobě parádní dárek.
Byla totiž důležitým článkem českého národního týmu, který v semifinále Fed Cupu porazil Belgičanky na jejich půdě 3:2. Češky si tak po třiadvaceti letech zajistily postup do finále této soutěže, která je obdobou mužského Davis Cupu.

Hodnotu dosaženého úspěchu si začala tenistka Barbora Záhlavová–Strýcová plně uvědomovat až s odstupem několika hodin.
„Až když jsme přijely do Prahy, tak mi došlo, co jsme vlastně dokázaly,“ říká dvojnásobná vítězka juniorky Australian Open z let 2002 a 2003.

Už se pomalu psychicky připravujete na listopadovou finálovou bitvu proti Ruskám?
Ještě na to vůbec nemyslím, vždyt je to až za půl roku, nemá cenu na to myslet.

Rozhodující bod jste v Belgii vybojovala společně s Ivetou Benešovou právě vy. Přitom dva předchozí duely ve dvouhře jste prohrála. S jakými myšlenkami jste nastupovala na kurt po dvou nevydařených zápasech?
První singl jsem v sobotu odehrála celkem dobře, chyběl prostě kousek. V neděli se mi ale singl vůbec nepovedl, hrála jsem špatně a Flipkensové se ten den naopak dařilo. Měla jsem dvacet minut na to se z toho otřepat a nastoupit na nejdůležitější zápas. Povedlo se mi to a s Ivetou jsme odehrály velmi dobré utkání.

Dá se spočítat, kolik jste po rozhodujícím zápase přijala gratulací od přátel a kolegů?
Bylo jich strašně moc. Zpráv jsem dostala tak třicet, ale telefonátů bylo méně. Nepočítala jsem to.

Jste známá tím, že se na kurtu chováte spontánně a občas vám ulétne nějaké to sprosté slovíčko, které v přímém přenosu zaznamenají také ruchové mikrofony. Budete pracovat na tom, aby se to neopakovalo, nebo to prostě k vašemu hernímu projevu patří a patřit bude?
Já jdu na kurt s tím, že chci vyhrát a udělám pro to cokoliv. A když se mi něco nepovede, tak se naštvu a tím pádem mi někdy ulítne to sprosté slovo. Neumím si ulevit jinak, jsem prostě taková. Samozřejmě se snažím to omezovat, ale nikdy ze mě nebude svatoušek.

V médiích se také hodně probíraly oslavy postupu do finále Fed Cupu. Co jste popíjely a kdo platil účet?
Já si myslím, že po takovém úspěchu by se slavit mělo. V šatně jsme měly šampaňské a večer jsme šly na večeři a daly si pár drinků. Už ani nevím, kdo ten účet nakonec platil… (smích).

Ve finále Fed Cupu narazíte na silné Rusky, které mají v první padesátce ženského světového žebříčku WTA v současné době deset hráček. Jaké jsou podle vás šance, že nad hlavu zvednete Fed Cup?
Strašně záleží na tom, kdo z nich bude hrát. Mají hodně dobrých hráček, ale já si myslím, že porazitelný je úplně každý. Takže naše šance vidím velmi dobré.

Vaše profese obnáší hodně cestování po světě. Kolik času přibližně trávíte v Plzni a jak ho zde trávíte?
Před Fed Cupem jsem byla letos doma pouze osm dní, takže tam moc času netrávím. A když už jsem pár dnů v Plzni, tak jsem s rodinou. Hodně času trávím doma ve své posteli… (smích)

Co máte na Plzni nejraději? Sledujete zde také další sportovní dění?
Plzeň je úžasné město, hrozně ráda mám třeba Borský park. Z plzeňských sportů teď sleduji hlavně fotbal. Strašně moc bych Viktorii přála, aby tu ligu vyhráli. No a dále mě zajímá samozřejmě hokej.

Jaké turnaje vás čekají v nejbližší době a budou mít vaši příznivci šanci vás vidět na nějakém turnaji v České republice?
Ještě v dubnu budu hrát turnaj v Barceloně a začátkem května v Madridu. V České republice asi letos bohužel žádný turnaj hrát nebudu.

Je vám 25 let a máte toho ještě hodně před sebou. Kam byste to chtěla jednou v tenise dotáhnout?
Miluju tenhle sport a chci, aby mě to pořád bavilo tak, jak mě to baví teď. Nyní se nacházím na 47. místě žebříčku, takže bych chtěla být 46. a na konci roku bych chtěla zůstat v nejlepší padesátce.