„Je úžasné a zároveň zvláštní, že jsem v něčem takovém historicky první. Moc si toho vážím, ale doufám, že se najdou dobré boxerky, které přivezou i zlato. Přeji to všem,“ řekla v rozhovoru pro Deník Lenka Bernardová.

Na mistrovství Evropy v černohorské Budvě prohrála až ve finále kategorie do 60 kilogramů s 33letou olympijskou vítězkou a mistryní světa Kellie Anne Harringtonovou z Irska 0:5 na body.

Už vám došlo, co jste dokázala?

Trochu mi to trvalo, ale už to vnímám. Úspěch si užívám a jsem na něj hrozně hrdá.

Dostala jste hodně gratulací?

Až mě to úplně překvapilo (smích).

Jaké byly bezprostřední pocity po prohraném finále?

Trochu mě to zamrzelo. Věděla jsem, že jdu do ringu vyhrát, ale zároveň, že si to jdu i užít. Účast ve finále je velký úspěch, takže zklamání nebylo takové, jako kdybych vypadla v prvním zápase.

Můžete si z finálového zápasu něco vzít do budoucna?

Určitě. Beru si z něho to, že jsem boxovala s nejlepší boxerkou ve své váze, a to nejen v Evropě, ale i na světě. Myslím si, že mě už nikdo lepší nemůže potkat. Beru si z finále i to, že když jsem dobře zaboxovala s Harringtonovou, tak to dokážu s každým.

close Lenka Bernardová s trenérem Radkem Semanem. info Zdroj: archiv Radka Semana zoom_in Lenka Bernardová s trenérem Radkem Semanem.

A co se týče vyvarování chyb?

Nějaké chyby jsem udělala. Projevila se únava. Soupeřka byla silnější v úderech, já rychlejší, takže jsem objevila to, v čem vynikám více a na čem musím zapracovat.

S jakými ambicemi jste vlastně odjížděla na mistrovství Evropy?

Ambice byly medailové, ale takové… Bylo to moje první seniorské mistrovství Evropy, takže jsem neměla na sebe až takové vysoké nároky.

Evropský šampionát byl vaší první velkou mezinárodní akcí mezi ženami…

Ano, protože na letošní mistrovství světa nejel nikdo z Česka.

Získala jste bronz na mistrovství Evropy juniorek, ale stříbro z prvního šampionátu žen je ideální vstup do seniorské kategorie, ne?

V ženách je medaile cennější i o to, že jsem získala stříbro. Navíc to nebyla ani kategorie do 22 let, na jejímž mistrovství Evropy jsem letos také chyběla, protože mě tam nepustili. Byla z toho rovnou seniorská medaile, která je mým největším dosavadním úspěchem kariéry.

Nepustili vás na mistrovství Evropy do 22 let?

Jela tam jiná boxerka z Česka. Byly jsme dvě v kategorii do 60 kg. Minulý rok přivezla bronzovou medaili z mistrovství světa, tak dostala přednost.

V juniorské kategorii jste boxovala ve váhové kategorii do 57 kg, ale nyní do 60 kg. Proč?

Ještě minulý rok jsem boxovala do 57 kg, ale už jsem měla problém udržovat tuto váhu. Po posledním turnaji jsem si dala kratší pauzu a rozhodla jsem se, že bych radši závodila v šedesátce, abych se tolik netrápila. Cítím se v ní komfortnější. Jsem na tu váhu sice výškově menší, ale cítím se v ní lépe i silnější.

Co plánujete dál?

Příští rok na konci června jsou Evropské hry, na které bych se moc ráda kvalifikovala. Ty budou mým nejbližším cílem. Na konci tohoto roku je mistrovství ČR, kde doufám, že obhájím titul. Poté se už s trenérem budeme soustředit na Evropské hry, které by měly být kvalifikacemi na mistrovství Evropy i olympiádu.

Vaším oddílovým klubem je BC Star Plzeň, ale to není jediná organizace, pod niž spadáte.

Chvíli jsem byla pod Olympem, který je sportovním resortem Ministerstva vnitra. Teď jsem pod Vysokoškolským sportovním centrem MŠMT Victoria.