Plzeňský automobilový závodník Václav Pech má za sebou fantastickou sezonu, vyhrál pět ze sedmi závodů domácího šampionátu. Na zbylých dvou (Rallye Český Krumlov a Rallye Bohemia) musel kvůli poruchám na voze FORD Focus WRC odstoupit z prvního místa.

Teď se zotavuje po operaci ramena, které se podrobil na začátku října, a spřádá plány na příští sezonu. „Nejspíš zůstane úplně stejná jako letos,“ uťal Václav Pech spekulace fanoušků, že by měl v příští rok usednout do nového vozu. Měl by jet i nadále s vozem Ford Focus WRC. Ani příští rok tak nebude moci zasáhnout do celkového pořadí mistrovství ČR.

Nemrzelo vás to, zvlášť letos při tak skvělé bilanci, že jste nemohl bojovat o celkové prvenství v šampionátu, který vyhrál Jan Kopecký?
Jedeme takhle druhou sezonu, bez možnosti bodování do celkového pořadí a souboje o českého mistra. A musím říci, že mi to už přestalo vadit. Ty souboje, které zažíváme s Honzou Kopeckým i s Filipem Marešem nebo Dominikem Stříteským, jsou přesně to, proč rallye děláme. A nikdy jsem si nemyslel, že bychom dosáhli takového vrcholu. Že pojedeme soutěž od začátku do konce ve vteřinových rozdílech, nejvíc to bylo asi o čtyři sekundy. A co víc, my takhle dokázali jezdit ve všech závodech. Je to něco naprosto fantastického, užíváme si to, jedeme o jednotlivá vítězství.

Kterého z těch pěti vítězství si ceníte nejvíc?Tahle otázka padá často, ale opravdu nejde vybrat jeden závod a povýšit ho nad ostatní. Nejtěžší je Barumka, ale zase třeba Pačejov byl strašně vyhrocený od začátku do konce. Navíc se měnilo počasí – ráno to víc klouzalo, byly mlhy a chladněji. Ale jelo se větší tempo, protože tratě jsou v uvozovkách malinko jednodušší než na Barumce. I když jsem ji vyhráli o devět vteřin po třech dnech závodění, nebyla celou dobu tak za hranou jako Pačejov. Tam to byl sprint od začátku do konce. Na Barumce jsem někdy cítil, že jsem zatáčku mohl jet rychleji. Nemůžu vyzdvihnout jedno vítězství.

Sébastien Ogier testoval trať na Strakonicku.
Za rozpočet dvou dnů mistrovství světa by šlo uspořádat pět Rallye Šumava

Co říkáte na výzvy šampiona Jana Kopeckého, který skřípe zuby, že s vámi prohrává, a říká: ať si Pech pořídí stejné auto, jako máme my, a pak si to rozdáme?Přemýšlel jsem nad tím, samozřejmě. Ale pokud on se cítí ve stavu, že my máme silnější auto, musím však podotknout, že to tak vůbec není. FIA nějakým způsobem zamrazila výkony vozů na tři sta koní, je to omezené i dalšími věcmi. Ale i když se od toho všeho oprostím, nikdy jsem neslyšel výzvu, aby ten se silnějším autem si vzal to slabší. Má to být naopak, ne?

Takže byste spíš vy vyzval Jana Kopeckého?
Když si stěžuje, že jedeme s WRCéčkem, on má tu možnost úplně stejnou jako my. Taky mají někde ještě tovární škodovku, se kterou dřív závodili. Ta možnost tady je. A když ne s vlastní, tak se ta auta dají se půjčit. Je to strašně jednoduché porovnání, ať si vezme WRC.

Bavíte se s Janem Kopeckým o tom?
My se během rallye ke společné řeči moc nedostaneme… (pousměje se)

Ještě se vrátím k těm cenným vítězstvím v sezoně. Ani Pačejov nebyl víc, když jste tam dlouho nevyhrál?
Takhle to neberu. Kolikrát je lepší soutěž dokončit druhý, byť s malinkým odstupem, než vyhrát s minutovým náskokem. To se nám v minulých letech na Pačejově dařilo. Byli jsme druzí nebo třetí, ale závod nabídl fantastické souboje. Když vezmu všechny letošní rallye, každá byla v něčem strašně těžká.

Klatovský okruh (Čínov).
Start světové rallye se kvapem blíží, elita zamíří i do Klatov

Tak povídejte…Valaška se jela na vodě, klouzalo to, do poslední vložky jsme bojovali s Filipem a s Honzou. Pak Šumava, Krumlov, Hustopeče… Každá měla něco a každá byla v něčem těžší. Nejde vybrat jednu. Pačejov byl krásný, protože je doma. Bylo tam strašně známých lidí, fanoušků, neuvěřitelná atmosféra, vyšlo i počasí. Ale nemůžu to povýšit nad další soutěže.

Takže ve vašem případě platí, že radši dojedete o pár vteřin druhý, než vyhrajete v klidu o dvě minuty?
Jednoznačně! Každý závod stojí peníze, úsilí mechaniků, celých týmů, nás jezdců. Je to neskutečná práce všech dostat auto na start a pak by to měl být sport. Pokud můžu jet o dvě minuty rychleji, nebo o minutu, a nejedu, protože mám náskok za sebou… To není ono. Ty zážitky jsou od sebe obrovsky vzdálené. Samozřejmě, bylo tady období, před patnácti či dvaceti lety, kdy jsme závodili s Myšákama (Mitsubishi) a poráželi konkurenci s tak velkým náskokem. Ale právě proto vím, o čem mluvím.

Dá se vůbec tahle vyrovnaná rivalita ještě posunout?
Samozřejmě dá. Také koukáme po voze R5, ale zatím kromě škodovky nic konkurenceschopného není. To se musí říci jednoznačně. A nechci se momentálně tlačit do škodovky, spíš koukáme po jiných značkách. Ty zatím nejsou k dispozici a čekáme, kdy pojedou. Příští sezona nejspíš zůstane úplně stejná.

Úřadující mistr světa v rallye Kalle Rovanperä z Finska testoval na trati Rallye Pačejov na Strakonicku.
Toyota testovala v Česku, na trati pačejovské rallye se proháněl mistr světa

Také prý jste jel se zdravotními problémy, které měla vyřešit až nedávná operace. O co přesně šlo?Přihodilo se to už na Šumavě, prasklá manžeta rotátoru v levém rameni. O něčem takovém jsem ani nevěděl, že v těle mám (smích). Vysvětlili mi, že mi chybí něco jako úpon, vaz a musí se to sesponkovat. V sezoně jsem to řešil injekcemi, prášky, abych nedostal zánět. Takže operace nebyla akutní, mohl jsem vydržet, proto jsem ji nechal až po sezoně. Teď ještě chvíli potrvá rekonvalescence.

Při závodech vás to neomezovalo?
Závodní vůz jsem mohl paradoxně řídit celkem v klidu. Větší problém byl se sériovým autem, tam jsou pohyby úplně jiné. Sáhnout si pro propisku levou rukou na stůl, to byl problém, ale kanystr s benzinem jsem zvedl. S bolestí jsem se naučil žít, ale ruka slábla, člověk si stále ulevoval. Takže operaci jsem si sám nařídil.

Takže teď máte závodní odpočinek a ladíte vše, abyste byl fit na Valašskou rallye?
To musím být daleko dřív. Pracovat ve firmě taky musím, máme nasmlouváno tolik zakázek, že z toho nemůžu vypadnout.

Vynecháte i tradiční prosincový Rallyesprint v Praze?
Není vyloučené, že bych ho stihl. Ale pan primář říkal, že se uvidí, jak se ruka bude hojit. Teď je to tak padesát na padesát, ale nechceme nic riskovat.

Do Česka zavítá tento týden světová rallye. Uvidíme vás někde u trati?
Určitě se půjdu podívat, hrozně mě to zajímá, chci vidět nová auta v akci. Jak jedou, jak se chovají na tratích, které dobře znám.

Václav Pech jun. (vlevo) a Petr Uhel v cíli letošní Rally Hustopeče.
Souboje pod továrním komínem Škody jsou prestižní, říká Pech před Rallye Bohemia

Kdybyste byl zdravý, viděli bychom vás na startu?Spíš ne. Nějaké úvahy sice byly, ale i vzhledem k harmonogramu a termínu soutěže nebyla z mojí strany úplně chuť se toho zúčastnit.

Zato jsme vás měli možnost vidět v České televizi v pořadu Zázraky přírody. Jak ta spolupráce vznikla?
Objevili jsme se tam asi potřetí. Poprvé jsme byli osloveni už před více než patnácti lety. Tenkrát jsme jezdili na sněhu s fabií, vozil jsem Vláďu Kořena. Pak jsem byl dvakrát jako konzultant. A teď přišli znovu, jestli bychom něco nevymysleli. Akorát kluci takhle na suchém asfaltu v závodním autě nikdy nejeli. Na sněhu je to hezké, pomalé. Věděl jsem, že teď budou mít problém to vnímat. Trať, kterou dokonale znám a jede se od zatáčky do zatáčky, je úzká… Upřímně, já bych si vedle řidiče nesedl, nedal bych to. Také s tím měli trable, ale o to hezčí to bylo v televizi.

Vy jste si to nikdy nezkusil jako spolujezdec, ani třeba jenom čtení rozpisu?
Vůbec. Jen jednou mě ukecal Karel Trojan, když si půjčoval našeho focuse někdy v roce 2020 na konci sezony. Vydržel jsem regulérně asi kilometr, a to Karlovi hodně věřím. Asi mám nějakou fobii, když necítím, že auto sám řídím. Tu energii, když brzdí někdo jiný, nedávám. Když se jede v autě po Plzni, to jo. Ale v závoďáku bych byl nepříčetný.

Ani kdyby za volantem seděl váš dlouholetý spolujezdec a parťák Petr Uhel?
Když jsem hodně utahaný, veze mě domů ze závodů, to vedle něho i usnu. On je poctivý typ řidiče, který po dálnici jede 130 a obcí padesát, nepotřebuje ani pětapadesát. To jo. Ale do závoďáku se ani Petr nehrne (úsměv).