V kategorii Masters, cyklistů nad 40 let, skončil třetí. Závod na Lopatárně bral jako přípravu na sobotní Velkou cenu Plzně horských kol cross country na Homolce.

„V týdnu ale asi jedinou. Možná jsem třetím místem postrašil soupeře, ale nevím, jestli se na Homolce vůbec dostanu do cíle,“ usmíval se jednačtyřicetiletý borec.

Někdejší úspěšný biker, nyní trenér a šéf MS Bike Academy, se zítra vrátí do míst, kde před sedmi lety slavil vítězství v závodě Českého poháru.

„Mám to pořád v živé paměti. Soupeři, hlavně Škárna (Jan Škarnitzl) s Jirkou Friedlem, po mně šli. Bylo to drama až do konce, ale první místo jsem o chlup udržel,“ vybavuje si Spěšný.

Jak tehdy souboj o prvenství na Homolce probíhal?
Favorité se drželi pohromadě na špici, Škárnu ale potom asi v půlce závodu zbrzdily technické problémy. Já za to vzal, jenže do konce bylo ještě daleko. V patách jsem měl Fríďáka a dopředu letěl i Škárna. Jel jsem často na hraně. Někde jsem to nahnat musel. V závěru mi přálo i štěstí, když Škárna trefil kámen a spadl. No a já vyhrál.

Jen jste potvrdil, že v domácím prostředí vás bylo těžké porazit.
Je fakt, že v Plzni se mi vždycky dařilo. Těžil jsem ze znalosti rychlé tratě, která mi díky technickým pasážím a krátkým kopcům seděla víc, než horské okruhy s dlouhými výjezdy. Na druhé straně jsem cítil obrovskou zodpovědnost. U trati mi fandili blízcí, známí a já jim chtěl dokázat, že na to stále mám. To znamenalo vyhrát, druhé místo se nebralo.

Budete nervózní také před zítřejším závodem, byť půjde „jen“ o titul mistra kraje?
Když jdu na start, tak chci vyhrát. A rivalita panuje i na krajské úrovni. Jenže jestliže v časech závodní kariéry jsem se soustředil jen na sebe a nic dalšího nevnímal, teď jsem hlavně trenér. Na trati jsme s dětmi trénovali, vše si ještě znovu projedeme a v den závodu také nějaké pokyny přidám.

Závodit bude i vaše dcera Simona, která letos v kategorii do 14 let vyhrála zatím všechny tři podniky Českého poháru. Ten třetí o víkendu v Novém Městě na Moravě. To vás asi těší, že?
Jasně, že je to fajn. Ale jakýkoliv úspěch některého ze svěřenců je hnacím motorem akademie. Bez ohledu na to, kdo ho dosáhne. I když vyhrát tři závody po sobě není lehký, u Simony oceňuji hlavně to, že ji kolo chytlo a baví ji. Spoustu věcí už dělá automaticky. Nemusím ji hlídat, postrkovat. To je pozitivní, ale stále má před sebou ještě dlouhou cestu.