K dvěma předchozím výhrám z podniků národního poháru MTB v cross country přidal čtyřiatřicetiletý matador týmu S&H Superior na lázeňském okruhu stříbrnou medaili.

A od titulu skončil jen kousek.

„Být ten závod o kilák delší, tak věřím, že to mohlo být ještě dramatické,“ hlásil včera plzeňský cyklista už cestou na dovolenou.

„Jedeme s rodinkou do Alp a potom do Chorvatska. Ale vezeme s sebou kola, takže půjde spíš o takovou sportovní dovču,“ prozradil zkušený bojovník.

Ke zlatu vám scházelo skutečně málo, snad dvacet metrů. Jak se teď už s odstupem díváte na zisk stříbra?
Na jedné straně mám radost, ale je jasné, že titul je titul. Zvlášť když ta šance být zlatý se naskytla.

Myslíte tím fakt, že hned v úvodu mistrovského závodu odstoupil nejžhavější kandidát na prvenství a vedoucí muž Světového poháru Jaroslav Kulhavý?
Jardu po těch neskutečných výsledcích ze svěťáku všichni pasovali na hlavního favorita a my jsme vlastně měli jet jen o druhé místo. Jenže k závodům horských kol patří i smůla a defekty. A když jsem viděl Jardu, jak stojí s neopravitelným kolem u trati, daleko od depa, věděl jsem, že skončil. Jenže zrovna v tu chvíli jsem měl co dělat sám se sebou.

Co vás brzdilo?
Na začátku závodu jsem neměl vůbec jiskru. Trápil jsem se a jen trpěl. Snažil jsem se zoufale držet čela závodu, kde jezdil Filip Eberl a Honza Škarnitzl. Jenže zpráva o odstoupení Kulhoše je ještě víc nakopla. Jeli vražedný tempo, a tak jsem si na třetí figuře držel raději to své.

Kdy vás krize opustila?
Zhruba v půli závodu. Orazil jsem si, srovnal se. Možná i proto, že jsem do sebe nacpal všechny energetické gely, co jsem měl na bufetu, a jel totální ´vraždu´ až do cíle. V posledním okruhu jsem předjel Filipa a měl zálusk i na Škarnu.

Jenže toho se vám předjet už nepovedlo.
V závěrečném sjezdu jsem ho už měl sice na dohled, ale i když jsem to z kopce pustil a jel na hraně maximálního rizika, udržel si asi dvacetimetrový náskok a já věděl, že to už v cílové rovince nedoženu.

Vnímáte úspěšné výsledky z poslední doby jako svou satisfakci?
Určitě. Loňská sezona mi vůbec nevyšla a nebylo příjemné poslouchat všechny ty řeči, že bych udělal líp, kdybych skončil. Já si ale přes všechno dál věřil. V tréninku jsem se pořád cítil silný, a že jsem to nedokázal přetavit do lepších výsledků, byla jen otázka psychiky. A teď jsem si doma získal znovu respekt soupeřů.

Nejen těch. Reprezentační trenér Slavíček vás spolu s Kulhavým a Škarnitzlem nominoval na blížící se mistrovství Evropy, které se koná ve slovenských Dohňanech.
To mě hodně potěšilo. Závodit za národák jsem vždy považoval za čest. Teď v Alpách si malinko orazím, ale potom v okolí chorvatské Poreče zapnu v tréninku zase naplno.