„Když mám být upřímný, tak po třech neúspěšných výsledcích v řadě jsem to tak trochu tušil," řekl včera Deníku Milan Dejmek. Jiskra vytěžila v posledních třech kolech jediný bod za remízu 2:2 ve Štěchovicích, předtím podlehla doma 0:2 Benešovu a v Praze 1:3 Vltavínu.

„Zejména porážka s Benešovem byla tristní. Byli jsme jasně lepším týmem, bohužel jsme neproměnili šance. V žádném případě ale nemůžeme hovořit o herní krizi, spíše o střelecké nemohoucnosti," tvrdí Dejmek, který už minulý týden absolvoval pohovor s prezidentem domažlického klubu Jaroslavem Ticháčkem.

„Řekl jsem mu, že mám do trénování velkou chuť a že věřím, že už se to zlomí. Není možné, abychom měli takovou smůlu donekonečna. Čekal jsem, že dostanu ještě šanci o víkendu v utkání proti poslednímu béčku Táborska, které se bude konečně hrát na domácím hřišti v Domažlicích (Jiskra hrála domácí zápasy kvůli rekonstrukci stadionu v Postřekově), ale vedení klubu rozhodlo jinak," říká kouč.

Tragédii z konce svého působení v Domažlicích ale nedělá.

„Tohle k fotbalu patří. Navíc chápu, že v Domažlicích nejsou zvyklí hrát ve spodku tabulky. Sešlo se hned několik aspektů – nemohli jsme hrát ani trénovat v domácím prostředí, mužstvo se dávalo dohromady za pochodu, až do prvního kola jsme nebyli kompletní, ještě po prvním kole přišli dva hráči. K tomu už zmíněné neproměňování gólových šancí," připomíná.

S Jiskrou se však nerozchází ve zlém. „To v žádném případě. S Jaroslavem Ticháčkem jsme kamarádi, jsem mu vděčný, že mně dal šanci v ČFL, což považuji za vrchol své trenérské kariéry. Díky tomu jsem mohl sbírat zkušenosti ve třetí lize, která je velmi kvalitní a náročnou soutěží. Vážím si také toho, že jsem mohl v Domažlicích spolupracovat se Zdeňkem Michálkem, hráčskou i trenérskou legendou Viktorie Plzeň," říká.

Na fotbal nezanevře, ale na nějaký čas si od něj odpočine. „Jenom doma si teď musí zvyknout, že budu o víkendech doma," dodává s úsměvem Milan Dejmek.