V závěru minulého týdne startovala v americkém Eugene na juniorském mistrovství světa ve své oblíbené disciplíně na 400 m překážek a v konkurenci nejlepších atletek planety vybojovala velmi pěkné 10. místo.

„Jsem spokojená. Ne každý může říct, že patří mezi deset nejlepších na světě," říká s úsměvem Jana Reissová.

„Ale popravdě řečeno, mým cílem bylo se probojovat až do finálové osmičky. To je už ale také trochu o štěstí, v jakém běhu je člověk nasazen. Můj běh byl ze všech nejrychlejší, takže udržet se na postupové pozici bylo těžší než v dalších bězích," vysvětluje osmnáctiletá naděje české atletiky.

Umístění je jedna věc a předvedený výkon druhá. Jak jste spokojená v tomto směru?
Musím říct, že tam na 400 m i na 400 m překážek nebyly vůbec dobré podmínky. Foukalo tam na první rovince a v druhé zatáčce dost proti, takže člověk moc sil nepošetřil, ba naopak. Hlavně v druhé zatáčce, kde je potřeba zatáhnout, tak foukalo a rozhodilo to rytmus nejen mě, ale i ostatním závodnicím.

Časy ve vaší disciplíně celkově nebyly nijak oslňující…
Téměř nikdo si tam nezaběhl osobák. Dokonce i vítězka závodu běžela 66 setin od svého maxima. Vzhledem k podmínkám jsem se svým časem 59,35 s spokojená, ale samozřejmě bych byla šťastnější za osobák. Myslím, že kdyby byly podmínky dobré, mohl z toho být velmi slušný čas.

Kde jste měla rezervy? Co vás připravilo o postup do finále?
Rezervy určitě byly a to hlavně od šesté překážky, kde mi nevyšel rytmus a udělala jsem krok navíc. Pak už jsem všechny překážky běžela na druhou nohu, než jsem zvyklá. Abych se dostala do finále, chtělo to zaběhnout si alespoň malý osobák. To by za normálních podmínek reálné určitě bylo, ale v tomto závodě to nevyšlo.

Vaše semifinálové soupeřky navíc byly velmi rychlé..
Doběhla jsem ve svém rozběhu čtvrtá. Možná kdybych měla štěstí na jiný běh, bylo by to lehčí, protože tam byla třeba jen jedna rychlá soupeřka a ostatní měly podobné časy jako já. Tady jsem měla tři rychlé soupeřky, které mi utekly o dost. Nakonec měly první, třetí a čtvrtý nejlepší čas ze všech v semifinále.

Je něco, co byste se současnými zkušenostmi teď udělala jinak?
Zkusila bych i přes ten vítr natáhnout krok a běžet rychleji, aby mi ta šestá překážka vyšla. Ale jinak si myslím, že jsem na závod byla dobře připravená a dala do toho vše.

Po doběhu jste musela být smutná, když jste věděla, že finále je pryč…
Těsně po doběhu určitě, hlavně když jsem viděla svůj výsledný čas. Do finále jsem hodně chtěla. Ale potom, když jsem viděla, že je trenér s desátým místem spokojený, byla jsem vcelku šťastná.

Kolikrát jste si během závodu vzpomněla na svůj pád na loňském mistrovství světa dorostu v Doněcku, který vás připravil o finálovou účast?
V závodě naštěstí ani jednou. Když člověk při běhu myslí na jiné věci, než na samotný závod, může se stát, že to pokazí. Spíš před samotným šampionátem jsem trochu myslela na to, jak mám běžet, aby se to už nestalo.

Takže ani, když jste se blížila k inkriminované překážce, vám to neproblesklo hlavou?
To vůbec. V závodě většinou vypnu a soustředím se jen na rytmus. Občas mi připadá, že už běžím automaticky. Většinou ani nevnímám, když mi někdo fandí nebo na mě křičí.

Jaký je váš sportovní program pro nadcházející dny?
Původně jsem měla mít už volno, ale nakonec jsme se s trenérem dohodli, že závodit ještě letos budu. Tak uvidím, co ve mně ještě zbylo. O tomto víkendu mě čeká mistrovství republiky dospělých v Ostravě a koncem srpna pak domácí šampionát do 22 let.

Jaké budou vaše ambice v těchto závodech?
Pokud budu v dobré formě, tak si myslím, že bych mezi dospělými měla mít šanci na bronz. Výš asi ne, protože poběží také Zuzka Hejnová a Denča Rosolová. Ale cesta z USA byla náročná a času na vzpamatování moc není, tak uvidíme. Na dvaadvacítkách bych chtěla zlato.

Už vyhlížíte také další sezonu?
Bude se konat mistrovství Evropy juniorů, kde bych se chtěla poprat o medaili.