Pětatřicetiletá účastnice olympiády v Pekingu 2008 získala pátý domácí titul. „Těch deset let jsem proložila prací, manželstvím, dětmi, takže jsem nepropadala beznaději, že už bych neměla vyhrát, řekla Valešová.
Vystudovaná lékařka přidala ke zlaté medaile z kladiva i bronz z koule.
Máte zlato a bronz, takže jste spokojená?
Chtěla jsem zlato a stříbro, proto nebudu skrývat zklamání z výkonu v kouli, která mi opravdu nesedla. Rozcvičování dopadlo slušně, ale závod se mi nevyvedl. Čekala jsem něco lepšího a výkon neodpovídá letošnímu standardu.
Došly vám síly, nebo vás zradila technika?
Nepotkala jsem se s technikou, protože fyzicky jsem se necítila špatně.
Proč vám nešla technika?
Zase jsem se nějak stáhla, a pokud pokus není uvolněný, tak náčiní neletí. Takže to byla příčina.
Na druhou stranu hod kladivem vám vyšel. Získala jste zlato a překonala letošní osobní maximum o 2,5 metru. Lépe jste si to asi naplánovat nemohla…
Průběh závodu mně vyhovoval. Jelikož na tom nejsem ve svém věku s nervy nejlépe, tak mně dodalo klidu, že jsem se trefila prvním pokusem (64,38 metru, což by také stačilo na vítězství – pozn. aut.). To, že jsem posledním pokusem 65,50 metru završila úspěšnou sérii, považuji za veliké štěstí.
Pomohlo, že už jste byla uvolněná, protože Tereza Králová poslala kladivo do sítě, a bylo jasné, že se stanete mistryní?
Určitě. (dlouze přemýšlí) Pro mě je důležité být uvolněná, a to když se povede, tak náčiní letí. Není hezké to říkat, ale když se Tereze pokus nepovedl, hodně jsem se uklidnila.
Napadlo vás před závodem, že hodíte 65,50 metru?
Den před závodem jsem měla slušný rozcvičovací trénink, takže se dalo čekat, že hodím něco takového.
Před domácím publikem je vítězství sladší?
Určitě. Nemusela jsem někam jezdit, v Plzni máme nádherný stadion. Měla jsem tady celou rodinu včetně dětí a určitě mi to pomohlo. Děti povzbuzovaly: mami, do toho. Každé dostane jednu medaili, takže si myslím, že bude panovat všeobecná spokojenost.
