Pětadvacetiletý reprezentant se v říjnu blýskl dvěma pátými místy v podnicích Světového poháru.

Mezi absolutní elitu se Švarc probil na olympijských tratích v mexickém městě Huatulca a týden poté v jihokorejském Tongyeongu.

„Ty výsledky předčily má veškerá očekávání. Možná i sny,“ říká s odstupem závodník Slavie VŠ Plzeň.

Vzhledem k své tehdejší pozici ve světovém žebříčku totiž neměl Švarc ani jisté, že se na elitní podniky dostane. A když se tak stalo, na start vyrážel se střízlivými ambicemi.

„V Mexiku jsem chtěl skončit do dvacátého místa a následně v Koreji jsem jen čekal, co vydrží tělo,“ ohlíží se zpět triatlonista, který zkušenosti sbíral také v německé Bundeslize a francouzské Grand Prix.

„Sezona byla totiž zpočátku taková nemastná neslaná, ale v půlce se vše zlomilo. Začalo se mi dařit a nakonec přišly i ty dva skvělé výsledky,“ připouští svěřenec Zbyška Zemana. „Zaskočil jsem sám sebe i trenéra. A pro nadcházející rok jsem si malinko zkomplikoval život.“

V jakém ohledu?
Najednou se přede mnou otevřela šance, že bych si mohl vybojovat účast na olympijských hrách v Londýně. A to je velké lákadlo. Takže jde o příjemnou komplikaci.

Z čeho vyplynul ten excelentní závěr sezony? Čekal jste něco takového?
S trenérem jsme pochopitelně nějaký nárůst výkonnosti plánovali. Že bude až takový, to nás oba příjemně překvapilo. Dvě pátá místa v soubojích se světovou špičkou, k tomu zvládnout přelety přes půl planety, aklimatizaci.

Takže o náhodu asi nejde.
Ta ve sportu kombinujícím plavání, cyklistiku a běh nehraje roli. Bez pořádného základu se nahoru nedostanete. Mně třeba pomohlo soustředění ve Slovinsku, kde jsem byl spolu s dalším reprezentantem Honzou Čelůstkou. Úplně jsme se tu odstřihli od normálního života, jen jsme trénovali a vyplatilo se. Navíc do Mexika jsem odletěl na vlastní náklady týden před závodem a mohl tak líp přivyknout tamním čtyřicetistupňovým vedrům a vlhkému vzduchu.

Jenže doma nyní panuje zima a mráz, což nejsou pro triatlon zrovna ideální podmínky.
To nejsou a trénink tomu odpovídá. Dominuje plavání. Na silvestra, na Nový rok si dám nějaký přespolák a zimu ukončím běžkařským soustředěním na Šumavě. V půlce února už letíme do jihoafrického Potchefstroomu a těch pěti týdnů v teple chci maximálně využít.

V olympijském žebříčku uzavíráte aktuálně čtvrtou desítku. Jak tuhle pozici vnímáte?
Že se mi povedlo nakouknout do světové špičky a teď je na mně, abych ukázal, jestli jsem schopen sem koukat dál. Abych to potvrdil, musím už v březnu startovat na prvních závodech v Austrálii a získat tu nějaké body, což nebude legrace.

Kolik je vůbec místenek pro účast na hrách v Londýně?
Na olympiádě startuje pětapadesát mužů, ale z jedné země maximálně tři borci. Takže v redukovaném olympijském žebříčku bych musel být do téhle pozice.

V čem musíte přidat, abyste olympijskou šanci proměnil v realitu?
Pořád je co zlepšovat, v čem můžu přidat. Já třeba v objemu tréninků. Zatímco špičkoví borci trénují týdně osmadvacet hodin, já zatím dvacet. Musím také zvolit závodní program, který by mi přinesl potřebné body.