„Tuto halovou sezonu hodnotím úplně maximálně kladně. Jsem hrozně spokojená. Časem 52,14 vteřin v rozběhu z Istanbulu jsem překonala i osobák z venku, povedlo se mi vylepšit osobní rekord na třístovce v hale i venku. Otevřela jsem si dveře na lepší závody a lepší pozici v rankingu (žebříček) pro léto,“ potěšilo devětadvacetiletou Terezu Petržilkovou.

V Istanbulu jste si vylepšila osobní rekord a postoupila do finále. Napadlo by vás to před odletem do Turecka?
Napadlo. Odlétala jsem s tím, že chci vylepšit čas a postoupit co nejdále. V koutku duše jsem přemýšlela o finále, ale podle papírových předpokladů jsem tam byla se sedmým nejlepším časem. Takže jsem očekávala, že postup do finálové šestky bude na hraně. Ale věřila jsem, že když se to všechno sejde, může se postup do finále povést. Byla jsem ovšem připravená i na to, že semifinále bude můj strop.

Semifinále bylo hodně dramatické, protože o postup jste se přetahovala s Norkou Jaegerovou. Jak jste vnímala poslední metry závodu, v nichž ohrožovala vaši pozici?
Myslím si, že ke konci to byl takticky dobře zvládnutý závod. Po prvních 200 metrech se to na dráze začalo všechno zamíchávat, dostaly jsme se do kontaktů, holky mě předběhly. Naštvala jsem se a řekla si, že to takhle nenechám, ale schovám si sílu na závěr. Snažila jsem si vypracovat takovou pozici, abych mohla soupeřky v cílové rovince předběhnout. Byly tam strkanice, Norka do toho šla hodně ostře, ale dobře to dopadlo (úsměv).

Šesté místo ve finále je zklamání, nebo maximum?
Mrzí mě, že jsem nepředběhla Susanne Goglovou- Walliovou, která byla čtvrtá. Jsme na podobné výkonnosti, takže jsem věřila, že bych ji mohla předběhnout. Ona ale měla výhodu lepší dráhy, z níž se rozebíhá první dvoustovka snáz než v první dráze. Snažila jsem se tam nechat úplně všechno, rozběhnout se rychle, abych mohla zabojovat o lepší umístění. Holky ale byly docela vpředu a pak už to bylo o psychice, abych nebyla tak daleko za nimi a měla slušný čas.

Udělala byste teď něco jinak z těch čtyř závodů v Istanbulu?
Ne. Opravdu jsem moc spokojená, jak jsem se se vším vypořádala. I když… Možná v rozběhu, v němž jsem si vylepšila osobák, šlo ještě nějakou setinku vyškrábnout při lepším finiši. To je jediné, protože jinak jsem naprosto spokojená se všemi čtyřmi čtvrtkami.

Tou čtvrtou čtyřstovkou byla štafeta žen. Jak hodnotíte čtvrté místo?
V první řadě je třeba říct, že byl obrovský úspěch dostat se mezi top šest štafet v Evropě. Do poslední chvíle jsme bojovaly o co nejlepší umístění v rankingu, abychom se kvalifikovaly na mistrovství Evropy. Pozice v rankingu se neustále přelévala. V Turecku záleželo na tom, jakou dostaneme dráhu, a v jakém složení poběží ostatní státy. Propočítávaly jsme si, že podle výkonnostních parametrů je reálné třetí až čtvrté místo. Po doběhu mě čtvrté místo mrzelo. Dokonce mi ukápla slza, protože třetí místo bylo blízko, ale s odstupem času a s čistou hlavou to musíme brát jako obrovský úspěch, protože dlouho se nám nesnilo o takovém umístění ve finále.

Přišlo hodně gratulací?
Byla to obrovská záplava (smích). Turecko není v Evropské Unii, takže jsem tam měla vypnutou SIM kartu. SMSky mně začaly chodit až v pondělí po příletu do Prahy. I na sociálních sítích to byla smršť zpráv. Bylo to bylo moc hezké a zatím jsem nestihla na všechny odpovědět.

Na léto je vaším cílem mistrovství světa?

Ano. Individuálně i se štafetou, ale zatím jsme nerozsekly, jestli upřednostníme mix, nebo ženskou štafetu.