Ve stejnou dobu se také jezdí slavný závod Kolem Flander, jednorázový cyklistický podnik, který píše svou historii takřka sto let.

Denis se tak snad ani nemohl rozhodnout pro jiný sport, než kterým je cyklistika. A určitě ve své volbě neudělal chybu, jeho sbírka medailí to dosvědčuje.

Cyklistou od dětství

Cyklistika však nebyla prvním sportem, který Denis zkoušel. Kromě basketbalu se věnoval i plavání a měl velmi blízko k házené. „Tu hrála mamka. Chtěla, abych házenou zkusil. Já ale nikdy talent na kolektivní sporty neměl, a tak jsem skončil u kola,“ vysvětluje, proč dal přednost cyklistice. Ke kolu se dostal tento talentovaný závodník přes svého strýce, který mu byl také jeho prvním rádcem.

„Můj strejda má krám s koly, a tak mě k cyklistice přivedl. Zkusil jsem to a nakonec jsem u kola zůstal. Mohlo mi být kolem osmi roků,“ říká.

„Původně jsem začínal na silničce, později jsem zkoušel také horská kola. Zůstal jsem ale nakonec u silničního, přesvědčil mě také Václav Novák, který je výborným trenérem. Ví, že mám asi nějaký potenciál a můžu to někam dotáhnout, a tak je na mě hodně přísný. Tak by to ale mělo být,“ chválí svého kouče.

„Nyní je pro mě nejdůležitější silnice. Silniční cyklistika je cyklistickou královnou, a tak se není čemu divit, že jsem si ji oblíbil nejvíce,“ upřesňuje sedmnáctiletý sportovec, který v vloni najel přes 16 500 kilometrů.

Rivalita a úspěchy

Ač se může nyní Denis pyšnit mnoha úspěchy, v začátcích na svá první vítězství musel dlouho čekat. „Začínal jsem jezdit s Tomášem Kadlecem, který byl hodně úspěšný. Původně jsem byl v jeho stínu, ale postupem času ho kolo omrzelo a já jsem se mu postupně začínal vyrovnávat, protože jsme spolu trénovali. Jednou na republikovém dráhovém mistrovství jsem ho porazil a on poté skončil. Mně to naopak dodalo odvahu pokračovat, abych byl nejlepší,“ popisuje své cyklistické začátky.

Jaký byl tedy vůbec vztah dvou mladých závodníků plzeňského týmu? „Byli jsme docela velcí rivalové. Jako malí jsme si záviděli úspěchy, ale v době, kdy už Tomáš končil, jsme se spřátelili,“ přiznává.

„Z žákovských kategorií moc mistrovských titulů nemám, často jsem byl druhý. V tu dobu jsem měl také v jednom pražském týmu rivala, kterého jsem celý rok porážel, ale on vítězil na mistrovství republiky. Získal jsem tehdy šest stříbrných medailí a několik míst třetích. Ještě předtím, než Tomáš Kadlec skončil, jsme ho přemluvili, aby se mnou jel časovku dvojic, ve které jsme spolu vybojovali český titul. V zimě jsem byl ve stejném roce druhý na mistrovství republiky na dráze v omniu. K tomuto druhému místu mi také Tomáš hodně pomohl, protože jsem byl po nemoci,“ chválí dnes svého bývalého soka.

Vrchař ani spurter

Jak již bylo řečeno, tak dává Denis přednost cyklistice silniční. „Nemám ale žádnou ‚specializaci‘, nejsem sprinter a asi ani vrchař. Považuju se spíše za univerzálního závodníka, který je schopen udržet se během jízdy do kopce a pak také trochu zaspurtovat. Jakmile tedy jsem v čelní skupině závodu, myslím si, že mám šanci na vítězství,“ přemýšlí o svých cyklistických dovednostech.

I když o sobě neuvažuje jako o závodníkovi, který by kraloval při stoupání, na Mléčném závodě v roce 2009 si nakonec dojel pro trikot, jenž je určen pro nejlepšího vrchaře.

„Původně jsem se chtěl pouze zúčastnit, protože jsem chvíli poté měl jet na dětskou olympiádu do Finska. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím dosáhnout na dres pro nejlepšího vrchaře. V jedné etapě jsem byl součástí velkého úniku a podařilo se mi vyhrát všechny vrchařské prémie. Ke konci této etapy jsem se udržel s mistrem Belgie a mistrem Nizozemska pouze já a do cíle jsme dojeli asi s pětiminutovým náskokem na hlavní pole,“ popisuje.

„Tato etapa pro mě ale znamenala neskutečnou zátěž. Nemáme tu takovou konkurenci, jako je třeba v Belgii nebo Nizozemí. Druhý den byla časovka a přiznám se, že jsem byl unavený. Nakonec jsem podal docela dobrý výkon a skončil na pátém místě,“ dodává cyklista, který si už osahal také závodění v Německu, Itálii, Polsku nebo USA.

„V Americe jsem jel závody, když jsem tam byl za taťkou. Nejprve jsem startoval v juniorské kategorii, kterou jsem vyhrál. Cítil jsem ale, že jsem o hodně lepší než ostatní závodníci. Původně jsem nechápal, jak to je možné, pak mi ale řekli, že lepší američtí jezdci již v juniorském věku jezdí s muži. Další závod jsem si tedy vyzkoušel už s nimi a v tom jsem skončil na osmém místě,“ vzpomíná.

Ve stejném závodním roce stál Denis na stupních vítězů na české IV. letní olympiádě dětí a mládeže. Nejprve zvítězil v časovce a následně si připsal také třetí příčku v cyklokrosu.

„Ten už je ale pro mě passé. Chtěl jsem ho dělat jako doplněk přípravy, ale mám ho zakázaný. Pro tělo je určitě lepší, když budu alespoň část roku odpočívat,“ vysvětluje, proč dal sbohem jednomu z nejpopulárnějších sportů v Belgii.

Dětský olympionik

Zatím posledním velkým úspěchem plzeňského závodníka byl zisk českého mistrovského titulu v madisonu z loňského roku. Partnerem v tomto závodě dvojic mu byl David Rajs.

„David je výborný závodník, který byl letos také republikovým mistrem v disciplíně scratch, což je hladký závod. S ním jsem dobrý kamarád a hodně času spolu trávíme o trénincích i mimo ně,“ oslavuje dalšího talentovaného cyklistu z plzeňské líhně.

Nicméně tuto zlatou nepovažuje Denis za svůj nejvýraznější triumf. „V předloňském roce jsem byl na dětské olympiádě ve Finsku, kde jsem skončil na třetím místě v silničním závodě. V podstatě se jednalo o mistrovství Evropy, takže si myslím, že to byl zatím můj největší úspěch,“ přemýšlí.

„Ve Finsku jsem jel také kritérium a časovku. Týden předtím jsem byl ale nemocný, takže jsem na všechny závody neměl sílu. Kvalifikaci do finále kritéria se mi přesto podařilo dokonce vyhrát. Potom jsem už pomáhal Ondrovi Rybínovi, který byl nakonec třetí,“ vrací se zpět do finského Tampere.

„Na dětskou olympiádu vzpomínám moc rád. Byli jsme tam déle než týden a bydleli jsme v něčem podobném, jako je olympijská vesnice při opravdové olympiádě. Bylo to velice příjemné,“ usmívá se při vzpomínce na z českého pohledu nejúspěšnější Evropský olympijský festival mládeže. Čeští mladíci totiž přivezli ze země tisíců jezer do Česka hned sedm medailí.

Rok plný očekávání

Nadcházející cyklistická sezona bude pro Denise pravděpodobně poslední v mládežnickém týmu TJ ZČE Plzeň.

„Eventuálně bych tu mohl po sezoně ještě zůstat, nyní je už povoleno, aby v mládežnických klubech působilo několik cyklistů ve věkové kategorii do třiadvaceti let. I když tam máme výborný tým, který funguje jako parta, tak si myslím, že by to byla pro mě už ztráta času. Kdybych byl dráhař, tak by mne to vůbec neomezovalo, ale když chce člověk něco dokázat na silnici, tak to v Čechách asi opravdu nejde. Budu asi muset zkusit hledat štěstí ve velkých cyklistických státech jako je třeba Itálie,“ přemýšlí o své cyklistické budoucnosti.

Pomalu také sonduje, kde by mohl v roce 2012 závodit. „Náš trenér je dobrý kamarád s Františkem Raboněm starším, který má také nějaké kontakty na kluby v zahraničí. Uvidíme,“ nechává nedokončenou poslední větu.

Za moře za tátou

Na začátku roku však jeho kroky zamíří na druhou stranu Atlantského oceánu, neboť bude na návštěvě otce. „Za taťkou, který má v USA firmu, prodává a opravuje auta, se pojedu podívat v únoru. Chtěl bych se tam tentokrát zúčastnit kromě silničních závodů také nějakých dráhových. Nevím ale, jestli budu mít v letadle místo pro kolo na dráhu,“ prozrazuje své plány na začátek ročníku.

„V březnu chci jet na celý měsíc do Francie. Mám tam domluvený pobyt u E. C. Mayenne, za který budu závodit. Je to docela dobrý tým, i když to je druhá nejvyšší úroveň. Odtamtud to už je jenom stupínek do první kategorie,“ prozrazuje své další plány.

Také proto se tento plzeňský sportovec vrhl do studia francouzštiny.

„Zatím se sice nijak pořádně nedomluvím, ale snažím se. Nyní jsem začal chodit na francouzskou konverzaci. Anglicky to je ale bez problémů,“ dodá student třetího ročníku Sportovního gymnázia v Plzni.

„Vloni mi povolili individuální plán, takže tam v podstatě chodím, jakmile můžu. Všichni mi vycházejí hodně vstříc, učitelé jsou výborní,“ pěje chválu na adresu školy.

Hlavní cyklistická událost, které by se chtěl Denis zúčastnit, je na programu v dubnu. „Jede se juniorské Paříž – Roubaix. Podle toho, co jsem slyšel od kamarádů ze Slovenska, to je něco nádherného. Koná se před ‚dospěláckým‘ závodem, a tak už jsou podél trati i diváci. Kluci mi pak vyprávěli, že jakmile dojeli, sledovali soutěž profíků. Doufám, že bych se mohl objevit v české nominaci,“ přeje si sympatický mladík.

Cancellara a Valverde

Právě nejslavnější francouzský jednorázový podnik Paříž – Roubaix ovládli v minulosti ti cyklisté, ke kterým plzeňský závodník vzhlíží.

„Mým vzorem je určitě Fabian Cancellara,“ chválí švýcarského časovkáře, jenž má ve své sbírce úspěchů čtyři dresy pro mistra světa v jízdě proti chronometru a dvě medaile z olympiády v Pekingu. Cancellarovým největším soupeřem v jarních klasikách je Tom Bonnen.

Tento Belgičan však má nejen u Denise velký vroubek. „Bonnena jsem měl také rád, ale pokazil si to u mě svým dopingovým nálezem. Byl totiž pozitivně testován na kokain,“ kroutí hlavou.

„Dále jsem si oblíbil Alejandra Valverdeho, který nyní nemůže závodit kvůli problémům s dopingem, i když mu ho nikdy nikdo nedokázal. I tak ho mám ale rád, protože není jako jiní závodníci, kteří se soustředili třeba pouze na Tour nebo Giro. Valderde dokázal objíždět všechny typy závodů a byl v nich úspěšný. V letech 2006 a 2008 dokonce ovládl žebříček UCI,“ představuje španělského vítěze Vuelty z roku 2009 a dodává, že je mnoho cyklistů, kterých si velmi váží.

„Zdeněk Štybar je také výborný závodník. Kdybych jezdil cyklokros, tak by určitě byl mým vzorem,“ nezapomíná na veleúspěšného cyklokrosaře.
Když Denis hovoří o velkých cyklistických jménech, popisuje všechny jejich úspěchy s obrovským nadšením. Kéž by o několik let později hovořili mladí čeští cyklisté takto o tomto plzeňském závodníkovi…

Denis Rugovac udělá určitě všechno pro to, aby se tato fantazie mohla stát realitou.