Na pomoc si vzala svoji kamarádku Moniku Andělu Šindelářovou z Klubu sportovních otužilců Plzeň a nová sportovní aktivita byla na světě.

Začínalo se 10. září na Kamenném rybníku v Plzni. Voda měla stále ještě příjemných dvacet stupňů, vzduch o dva více. „Na první hodině jsme však byly jenom čtyři a s Andělkou jsme si říkaly, jestli nakonec v kurzu nezbudeme samy dvě. Postupně nás však přibývalo, někdy nás bylo i třináct. Ve skupině byly za začátku jen ženy, ale to se brzy změnilo, některá děvčata přivedla i manžely,“ vypráví Milena Fenclová, která vede kurzy Nordic walking Plzeňské hůlky. Mimo jiné, ty se pyšní roztomilým sloganem ´Plzeňské hůlky dělají pěkné půlky´.

Co se týká otužování, byla děvčata úplnými začátečnicemi. „Do té doby holky plavaly jen ve vodě pětadvacet stupňů a teplejší, takže už první koupání ve dvacetistupňové vodě na Kameňáku byl pro ně úspěch. Postupně se všechny zlepšovaly a překonávaly,“ chválí Monika Anděla Šindelářová partu od Kameňáku, která si začala říkat Otužilé walkerky.

„Brala jsem to jako výzvu, něco nového do života. Týden od týdne jsem z toho měla větší radost, protože ustupoval strach, jestli to zvládnu. Teď už se svléknu do plavek a vůbec se toho nebojím, hlava je v klidu,“ pochvaluje si Marta Šafaříková, která do skupiny přivedl i manžela. „Kromě s partou na Kameňák chodím s manželem ještě dvakrát v týdnu do studené vody. Je to dobré i do života. Některé situace, které mi předtím dělaly potíže, nyní zvládám mnohem lépe,“ dodává Marta.

Zálibu ve spojení chůze s otužováním našla i Jana Pastorková. „Já to vidím stejně jako Marta, navíc je velký bonus v tom, že jsem se setkala s úžasnými lidmi. Vzájemně jsme se s holkama povzbuzovaly, podporovaly. Parta je tu skvělá, a to dělá hrozně moc,“ vyzdvihuje pozitivní atmosféru ve skupině Jana, povoláním rovněž účetní. „Doma si ťukali na čelo, ale mě otužování pohltilo. Když teď jdu kolem nějaké vody, tak přemýšlím, jestli by se tam dalo vykoupat. Nedávno jsem plavala v Barceloně už v relativně studeném moři, což bych předtím určitě neudělala,“ směje se Jana Pastorková.

Především výborná parta lidí naladěných na stejnou notu pomáhá i Ireně Kajerové. Při závěrečném koupání v řece tento týden na plovárně v Hradišti se jí do vody moc nechtělo. „Dvakrát jsem předtím vynechala, takže naposledy měla voda devět stupňů. Teď v Hradišti jen šest. Dlouho jsem váhala, jestli mám jít do vody, navíc už byla tma. Když jsem ale viděla holky, jak plavou, pomohlo mi to a skočila jsem za nimi,“ líčí své dojmy Irena, povoláním překladatelka. „Strašně se mi to líbí, ale musím chodit pravidelně, protože už vím, jak je to důležité,“ dodává Irena Kajerová.  

Vrcholem otužilecké fáze kurzu Plzeňských hůlek byla účast na závodech otužilců Slavnosti slunovratu na Boleváku, jejíž už v 41. ročník pořádal KSO Plzeň. Pod vedením Moniky Anděla Šindelářové se do šestistupňové vody vrhlo šest žen a tři muži z ´kameňácké´ party a všichni doplavali do cíle na stometrové trati.

 „Bylo to úžasné, všude plno otužilců i diváků. Soustředila jsem se na to, abych se ve velké skupině plavců s nikým nepokopala a doplavala do cíle. Vůbec jsem nevnímala, že voda byla studená,“ usmívá se Marta Šafaříková.

Děvčata si slíbila, že se budou podle možností dál scházet i po skončení kurzu. „Holky byly výborné. Samy se přesvědčily, že kombinace otužování s Nordic walkingem je ideální. Překvapilo nás, že se to takhle povedlo a určitě v tom budeme s Andělkou pokračovat. Zaplavat si, pak se zahřát pohybem a ještě k tomu v lese, je prostě skvělé,“ dodává za všechny a s úsměvem Milena Fenclová.

Tim Bogdanić se s rolí první pravé spojky místo zraněného Jana Stehlíka zatím vyrovnává dobře. 
Bogdanić: Nabitý program je dobrou přípravou na play-off