V Chorvatsku právě probíhá světový šampionát házenkářů, ale česká reprezentace na něm chybí. Nejlepší hráč roku 2008, Filip Jícha, tak sleduje zápasy jen v televizi. „Obrovským překvapením je vyřazení Španělů už v základní skupině. Nečekal jsem ani, že projdou dál Makedonci, zvlášť když za sebou museli nechat Rusy,“ okomentoval hráč bundesligového Kielu dění v základních skupinách.

Nemohl se nezastavit ani u týmu Srbska, který zatarasil cestu na MS českému týmu. „Potvrzují, že na šampionát patří. Třeba s Dánskem vedli o osm gólů, aby ten zápas nakonec ztratili. Druhý den nato ještě v důsledku zklamaní prohráli i s Brazílií, ale nakonec postoupili,“ připomněl Jícha, který má v Chorvatsku šest spoluhráčů: Francouze Omeyera s Karabatičem v týmu olympijských vítězů, Němce Kleina a hned tři Švédy.
Právě Francie společně s Chorvatskem patří podle obávaného bundesligového kanonýra k favoritům turnaje.

Jícha doufá, že na příštím šampionátu nebude chybět ani český tým. Kvalifikaci o Euro 2010 má tým slovenského trenéra Martina Liptáka dobře rozjetou. „Strašně rád bych s reprezentací dosáhl nějakého úspěchu,“ vyznal se Filip Jícha když převzal cenu pro nejlepšího českého hráče roku 2008.

Považujete minulý rok ze svojí strany za skutečně ten nejlepší?
Neřekl bych, že byl nejpovedenější, spíš hodně komplikovaný. Dlouho jsem bojoval se zraněním. Ale zažil jsem spoustu úžasných házenkářských momentů. Ať už triumf v bundeslize, Německém poháru, nebo postup do finále Ligy mistrů, i když to bylo s hořkým koncem. Celkově bych řekl, že mě rok 2008 posunul hodně mentálně nahoru.

Vaše kariéra jde zatím strmě vzhůru, měl jste vůbec někdy v životě chuť házenou zabalit?
Tak hrozné to nikdy nebylo. Ale v období, kdy jsem se vracel po zranění a vše nešlo tak rychle, jak jsem si představoval, to bylo psychicky hodně těžké.

Působíte v mančaftu, který již delší dobu získává tituly jako na běžícím pásu. Je složité neustále hledat motivaci?
V Kielu jsou samí vynikající hráči, kteří tvrdí, že každý další zápas je obrovskou motivací. S tím nemám problém.
Přesto ale letos vedete bundesligu s náskokem osmi bodů, a odborníci tvrdí, že se hraje už pouze o druhé místo. A to jsme teprve v polovině soutěže…
Je pravda, že jsme vytvořili bundesligový rekord. Sami cítíme, že jsme v laufu, ale pořád je před námi spousta zápasů. Může se stát cokoliv.

Před sezonou došlo v Kielu k nečekané změně na trenérském postu. Zkušeného Noku Serdarusiče, který tým prakticky vybudoval, vystřídal Islanďan Gislason. Jak jste tuto změnu vstřebal?
Já jsem nesmírně šťastný a spokojený, pod Alfredem jsem obživl. Cítím jeho důvěru a to je pro mě nesmírně důležité. Přesně to potřebuji, abych odváděl ty nejlepší výkony. Teprve teď se cítím znovu na vrcholu sil.

Na nového kouče jste si musel zvykat i v reprezentaci, která pod slovenským trenérem Martinem Liptákem ještě neprohrála. V čem vidíte jeho největší přínos?
Snaží se mančaftu vtisknout novou tvář. Sází na pevnou disciplínu, ale zároveň je to demokrat přístupný diskusi. Je to jeden z článků, ten, který se snaží spojit celý tým v jeden řetěz. Ale hodně bude záležet na nás hráčích, abychom tuhle vizi dokázali prodat.

V úvodu rozhovoru jste řekl, že byste chtěl s reprezentací dosáhnout nějakého úspěchu. Myslíte, že je ta správná doba, že mančaft už dozrál?
Máme hráče, kteří nastupují ve špičkových týmech, a to v minulosti nebývalo. Třeba Dan Kubeš se vypracoval v jednoho z nejúspěšnějších obranářů v bundeslize. Podívejte se, jak se po jeho příchodu zvedlo Lemgo, které loni mělo obrovské problémy v defenzivě. A perfektně si diriguje i nás v nároďáku. Jsou tu ale i další, kteří jsou ve svých klubech výraznými individualitami (jmenoval především Filipa, Horáka, Nocara a samozřejmě oba gólmany Galiu a Petra Štochla, pozn. aut.).