Medailový úspěch českého deblu uchvátil i členy plzeňského klubu Prazdroj, kde Šlouf s kanoistikou začínal.

„Je úžasný, co Radek s Pepou Dostálem dokázali. Vždyť za vítěznou lodí zaostali jen 0,8 vteřiny. Hned jsme si volali i s dalšími kluky z oddílu i s Radkovým tátou a všechny nás to dostalo,“ připouští Karel Kožíšek mladší, sám úspěšný kanoista, mistr světa na čtyřkánoi a čtyřnásobný evropský šampion v této disciplíně.

Hlavně však trenér, který Šloufa jako dorostence v Prazdroji vedl.

„Radek je kluk z Koterova a k nám do oddílu přišel asi v osmi letech. V žáčcích ho trénoval můj táta (Karel Kožíšek st.), já ho převzal někdy ve čtrnácti patnácti,“ vybavuje si mladší z Kožíšků. „Měl talent, bez toho to nejde, ale hlavně obrovskou ctižádost něco dokázat. Tehdy jsme měli v klubu silnou generaci kluků, ale Radek se vždy snažil vyrovnat těm starším, porážet je. To ho táhlo nahoru, stejně jako jeho svědomitost a disciplína na vodě i v životě,“ vyzdvihuje trenér přednosti někdejšího svěřence. „Už v těch letech to byla osobnost,“ zdůrazňuje.

Šlouf také po přechodu mezi muže zamířil do pražské Dukly, kde se soustřeďují nejlepší domácí kanoisté.

„Tak to v našem sportu chodí, ale pořád Radka bereme jako našeho,“ podotýká Šloufův mentor z mládí.

Finálovou jízdu českého deblu musel Kožíšek vidět naživo, ačkoliv startovala jen pár minut před čtvrtou ráno. „Přivstal jsem si, to jsem si nemohl nechat ujít,“ říká s úsměvem.

Radek Šlouf.
Plzeňák Radek Šlouf získal na olympiádě bronz. Chystá se na srpnovou Sportmanii

Přes krutě brzký čas se u televize dostával postupně do varu. „První půlku trati se kluci drželi na šestém místě, ale v dosahu medailových pozic, takže jsem pořád věřil, že půjdou ještě dopředu. Oni to tak jezdí a silní jsou pak hlavně v závěru, což ukázali i v Tokiu,“ konstatuje Kožíšek.

Když se pak Češi zhruba ve dvou třetinách trati probojovali na třetí příčku, stál už těsně před obrazovkou a hlasitě fandil.

„Bylo to hodně emotivní. Ve chvíli, kdy kluci dojížděli do cíle, přemohlo mě dojetí a tekly mi i slzy. Něco neskutečného,“ přiznává bez zábran jinak známý tvrďák.

A přidává, že v loděnici Prazdroje u Radbuzy roste další z rodu Šloufů, Radkova sestra Kristina.

„Je jí šestnáct, na rozdíl od Radka jezdí na kanoi a je také dobrá. Z nedávného mistrovství republiky si přivezla zlato ze závodů čtyřkanoí,“ prozrazuje Kožíšek.

A jaké přivítání chystají členové Prazdroje pro bronzového Šloufa?

„Momentálně zjišťujeme, kdy se Radek vrací, abychom ho mohli v hojném počtu přivítat už na letišti. Pak bude mít totiž nejspíš hodně povinností, ale je jasné, že dojde i na oslavu v naší loděnici,“ těší se Karel Kožíšek mladší.