Zatímco Michal Tonar se z Islandu vracel kvůli očekávání prvorozeného syna Michala, Petr Baumruk v zemi gejzírů zůstal.

„Já jsem se na Islandu narodil a celých 25 let žiju v Hafnafjorduru,“ vyprávěl Adam Haukar Baumruk. Zpočátku chtěl rozhovor vést v angličtině, že prý neumí dost dobře česky. Ale nakonec to bravurně zvládl.

„Haukar znamená česky sokol, to je znak našeho klubu,“ vysvětloval původ svého druhého křestního jména.

S házenou začínal v pěti letech a stále je věrný Haukaru, za který hrál až do roku 1990 i jeho otec.

„Od narození byla házená všude kolem mě, i ségry ji hrály,“ popisoval mladík, který přiznal, že jako malý zkoušel i fotbal. „Ale ten se hraje za každého počasí venku, i v zimě. A tady na Islandu bývá hodně chladno, tak jsem zase zalezl zpátky do haly,“ usmál se Adam Haukar Baumruk, který byl v prvním zápase se šesti góly suverénně nejlepším střelcem svého celku. Stejně jako na druhé straně Jakub Tonar, zřejmě trochu symbolicky.

„Ale spokojen být nemohu, protože jsme prohráli. A navíc, vždycky je možnost být lepší,“ naznačil házenkář islandského celku, že před osobními statistikami upřednostňuje úspěch týmu.

Plzeňský Talent podle něho v úvodním zápase ukázal svoji sílu. „Přesvědčili nás o tom, že českými mistry nejsou nadarmo,“ uznal muž s českými kořeny . „Plzeň na nás byla dobře připravená,“ doplnil Baumruk.

Zato jeho tým má před odvetou co zlepšovat. „Z naší strany to nebyl dobrý výkon. Nevyšel nám vstup do zápasu a potom už byl velký problém se vrátit do hry,“ připomněl domácí porážku 20:25.

Přesto se před odvetou v Plzni nevzdává.. „Musíme ale víc proměňovat šance, zlepšit obranu a pohyb v útoku. Není toho málo,“ naznačil Baumruk mladší, kudy by mohla vést cesta k úspěchu.

„Plzeň je na domácí půdě favoritem. Ale my se i přesto pokusíme uhrát dobrý výsledek,“ naznačoval před odvetou, že drsní Islanďané nejsou zvyklí skládat zbraně.

On sám není házenkářským profesionálem. „Pracuji jako software developer pro soukromou počítačovou firmu,“ prozradil s tím, že podobně jsou na tom i jeho spoluhráči. „Většina z nich studuje nebo mají zaměstnání, trénujeme až večer po práci, ale každý den,“ připodobnil podmínky. Jinak si život na Islandu pochvaluje.

„ Pro mě je klidný, pohodlný, bez stresu v mamahotelu,“ usmál se Adan Haukar Baumruk.

Ilustrační foto
Mečouni pomýšlejí vysoko. Šneci se chtějí zachránit