Helena Klailová
Rok narození: 2001
Klub: SSK Dukla Plzeň
Škola: SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
Úspěchy: 2. místo na MČR dorostu – sportovní pistole 30 + 30 ran
Trenér: Josef Fiala
Kondice: Jan Knapp
Fyzio: Andrea Nárožná
Psycho: Stanislav Opelka

Kdy jsi se sportovní střelbou začala?

Začala jsem před šesti lety. Ke střílení mě přivedl děda. Chtěla jsem zkusit něco nového a děda o střelbě mluvil dost často, protože se jí věnoval celý život.

Kterou disciplínu sis vybrala a proč zrovna tu?

Nejprve mě lákala puška, ale nakonec jsem sáhla po pistoli a nelituji toho. Střílím vzduchovou pistoli a sportovní pistoli 30 + 30 ran na pevný a otočný terč. Líbí se mi různorodost a dynamika každé disciplíny. Je důležité být flexibilní a dokázat se přepínat mezi disciplínami.

Skloubit školu a špičkový sport není jednoduché. Jak se ti to daří?

Snažím se nezanedbávat jedno kvůli druhému. Někdy ale bohužel musí být škola prioritou.

Se sportem se dá poznati spousta zajímavých míst – jak u nás, tak v cizině. Kde se ti nejvíce líbilo?

Zatím nejvíce jezdím po tuzemských střelnicích, ale už jsem se dostala i do ciziny (úsměv). Největším mým zážitkem byl asi závod olympijských nadějí na Slovensku.

A jaké máš ambice do budoucna?

Určitě se chci účastnit více mezinárodních závodů. Budovat svoji výkonnost tak, abych se jednou dostala i na olympijské hry.

Jsi pro střelbu temperamentem vhodný typ? A je lepší být spíš introvert, nebo extrovert?

Myslím, že pro střelbu je hlavní být flegmatik, neřešit okolí a věnovat se sám sobě. Nezhroutit se, když se něco nedaří. Spíš si z toho něco odnést pro příště a pro další posun. To vše, myslím, zvládám dobře.

Jde o psychicky nesmírně náročný sport. Existují v tréninku třeba nějaké techniky, které psychice uleví a pomáhají?

V závodě i v tréninku mi dokáže hodně pomoct trenér. Také pomáhá odejít na chvilku od střeleckého stavu, projít se a pak se zase vrátit. Chvilku vypnout a tolik na to nemyslet.

Tvým trenérem je bývalý dlouholetý reprezentant Josef Fiala. Jak bys ho popsala?

Jako trenér je úžasný. Jak jsem říkala, dokáže pomoct a podpořit. Věnuje nám spoustu času. Když se mi při závodě nedaří, vidím na něm, že by si nejraději tu pistoli vzal a dostřílel to sám (smích). Pořád plánuje nějaká soustředění nebo sportovní akce. Je to pohodář, jen by nemusel mít takovou zálibu v běhání (smích).

Bez podpory svého okolí sportovec moc fungovat nemůže. Komu bys ještě chtěla poděkovat za podporu při sportování?

Určitě celé své rodině, hlavně mamce. Mám u ní velkou oporu ve všem, co dělám. A bez dobré party na střelnici by to samozřejmě také nešlo.