Petrovský: Viděl jsem, že na sobě musím makat

Když před dvěma a půl lety přestoupil házenkář Leoš Petrovský z Frýdku-Místku do Talentu M.A.T. Plzeň, jen málokdo si uměl představit, jak obrovský posun v jeho kariéře to pro něj bude znamenat.

Jeho kvality a parametry ne náhodou neušly pozornosti plzeňského trenéra Martina Šetlíka, také bývalého vynikajícího pivota a mnohonásobného reprezentanta, který si ho před sezonou 20012/13 do svého týmu na západ Čech přivedl.

Dvoumetrový pořízek jasně ukázal, že to s házenou myslí vážně a poctivě na sobě pracuje. V minulé sezoně pomohl svými výkony Talentu k zisku mistrovského titulu a letos v lednu přišel vrchol jeho dosavadní kariéry. Rodák z Krmelína, který je na půl cesty mezi Ostravou a Frýdkem, byl členem českého národního týmu na mistrovství světa v Kataru.

„Účast na šampionátu je pro mě splněným snem. Asi každý házenkář sní o tom, že si jednou zahraje na mistrovství světa," říká plzeňský pivot, který 5. ledna oslavil své dvaadvacáté narozeniny.

V Kataru si zahráli také dva vaši spoluhráči z Plzně Petr Linhart a Jakub Šindelář, ale vy jste na hřišti strávil největší porci času. Během sedmi zápasů jste odehrál tři a čtvrt hodiny…
Se svým vytížením určitě mohu být spokojený. Jsem rád, že jsem od trenérů dostal tolik prostoru.

Proti Švédsku jste byl na hřišti dokonce 47 minut. Jak tyhle zápřahy zvládáte fyzicky?
Já se cítil dobře. S naším klubovým kondičním trenérem Pavlem Kleisnerem jsme na mé fyzičce dost pracovali.

Dá se fyzická náročnost reprezentačních zápasů srovnat s extraligou?
Nedá, ani trošku. Je to úplně jiný svět, jiná házená.

Jakým způsobem jste v Kataru nabírali zpět energii?
Vždycky jsme měli mezi zápasy den volno, takže to šlo. Na hotelu bylo vše, co jsme k regeneraci potřebovali – bazén, sauna a hlavně náš tým masérů a doktorů.

Co vás v prostředí katarského Dauhá nejvíce zaujalo?
Ty jejich haly, to prostředí tam bylo neuvěřitelné. Takovou halu bychom potřebovali také v České republice.

Co byste naopak mít v České republice nemusel?
Asi bych si nezvykl na to, že žena musí chodit zahalena.

Přivezl jste si z Kataru nějakou památku na šampionát?
Domů jsem nějaké dárky nakoupil. Také jsme dostali tašky s upomínkovými předměty a na letišti nám rozdali plakety s ornamenty Qatar 2015.

Jak byste zhodnotil výkony českého týmu na mistrovství světa v Kataru?
Až na náš pomalejší rozjezd asi kladně. Škoda jen, že jsme nezačali hrát tak dobře už od prvního zápasu. Bohužel, ale i o tom je sport.

První tři zápasy jste prohráli, ale potom přišla série čtyř vítězství a zisk Prezidentského poháru za 17. místo. Proč to týmu ze začátku turnaje nešlo?
Musíme si uvědomit, že první dva zápasy jsme hráli se špičkovými světovými týmy – Francií a Švédskem. Mrzet nás může porážka s Egyptem, ale soupeř byl lepším týmem. Možná rozhodlo to, že je hnali jejich fanoušci, kterých je chodilo podporovat opravdu hodně. Potom jsme si ale řekli, že se budeme rvát až do konce, a výsledky se dostavily.

Co říkáte svým výkonům?
Mohlo to určitě být lepší, ale i horší. Jsem hlavně rád za to, že jsem mohl nasbírat cenné zkušenosti.

Kde je největší rozdíl mezi světovou házenou a extraligou?
To nedokážu říct. Možná v tom, že ve světě se více pracuje s mládeží a pak tyhle týmy sklízí ovoce.

V jakém zápase jste toho na postu pivota schytal nejvíce?
Asi od Švédů. Trenéři nás varovali, že hrají jednu z nejlepších obran na světě. Tam to byl fakt boj.

Jaké je to hrát vedle takových borců, jako jsou Filip Jícha nebo Pavel Horák?
Je to super pocit. Jako malý kluk jsem jen koukal, jak hráli, a teď jsem si mohl zahrát s nimi. Byla to pro mě obrovská pocta.

Co vám účast na mistrovství světa v Kataru dala?
Ukázala mi, co je potřeba zlepšit a na čem musím zapracovat. Viděl jsem, že na sobě musím pořád makat.

Jaké jsou nyní vaše další cíle?
Pořád stejné. Zahrát si alespoň rok v zahraničí a zkusit si některou velkou házenkářskou soutěž, například německou bundesligu.

S Plzní jste v minulé sezoně získal titul mistra České republiky. Jak těžké bude obhájit extraligový primát?
Říká se, že obhájit je těžší než vyhrát. Ale máme nějaký cíl a ten chceme splnit.

Jaké jsou vaše zkušenosti se systémem play-off, kterým se bude v extralize o letošním mistrovi rozhodovat? Byl jste pro jeho obnovení?
Já jsem play-off ještě nezažil, takže nevím, co od toho mohu očekávat. Dřívější systém, kdy se počítaly všechny zápasy, mi ale přišel spravedlivější. Na druhou stranu to bude přitažlivější pro fanoušky. O mistrovi se rozhodne až v posledním zápase a ne jako v minulé sezoně, kdy jsme slavili už tři kola před koncem.