Petr Štochl má před sebou výzvu jako kouč

Ale po dvou letech si řekl dost. Teď navíc povýší, z pozice asistenta trenéra Michala Tonara do role hlavního kouče. „Takhle to není, i když na papíře to třeba zrovna takhle vedené bude,“ vyprávěl novinářům na terase svého domu, kde vznikal tenhle rozhovor.

Extraligový Talent M.A.T. Plzeň povede spolu s někdejším spoluhráčem Jiřím Hynkem. „Budeme pracovat společně. Já si představuji podobný model, jaký mají Honza Filip s Danem Kubešem u nároďáku,“ upřesnil Petr Štochl, který v pátek oslavil 44. narozeniny.

Plzeňský Talent za posledních šest let získal čtyřikrát titul, i letos byl v předčasně ukončené extralize první…

Bude těžké na to navázat, protože Martin Šetlík a Michal Tonar odvedli výbornou práci a pozvedli Plzeň na nejlepší tým v republice. Navázat na to je velká výzva. Po chvíli úvah jsme se ale s Jirkou rozhodli, že ji přijmeme. I když já jsem po návratu do Čech vůbec neuvažoval o tom, že bych trénoval mužskou složku.

Kde nebo jak se to zlomilo?

Jsem brankář, začínal jsem jako kouč gólmanů. Ale když jsem jako trenér vedl mladší dorost, zjistil jsem, že mě to baví a naplňuje. Přijde mi to zajímavější, nejde o stereotyp

jako trénovat gólmany.

V Plzni se znovuotevřely farmářské trhy

V čem vy osobně vidíte hlavní důvody změny na trenérském postu?

Chceme ještě víc propojit mužskou složku s mládežnickými týmy Talentu, vytvořit jasnou koncepci. Proto přijde Jirka (Hynek), který je šéftrenérem mládeže. Do budoucna je to zásadní věc, abychom si dokázali vychovat ještě víc hráčů, kteří budou schopni hrát extraligu, případně se posouvat dál. Do reprezentace, do ciziny.

A jaký byl váš hlavní motiv?

Celkově klub stabilizovat po sportovní stránce, nějaký čas to zabere, ale věříme, že dokážeme tým posunout výš. Celý klub, nejen mužskou složku. Výhodou může být, že kluky znám, že s nimi už dva roky pracuji. Oni vědí, co očekávám a co můžou čekat ode mě. Jirka zase působil jako asistent už u Martina Šetlíka, je s klubem spjatý.

Jenže mužský tým Talentu už teď v extralize dominuje.

Ano Talent v posledních šesti letech čtyřikrát dokráčel k titulu, letos také ovládl základní část. Ale nedá se říci, že je to český suverén, i když kvalitou a dovednostmi převyšuje a dominuje. Právě to chceme ještě posunout. Nechci aby to vyznělo arogantně, ale můžeme být v některých fázích sezony ještě suverénnější. A chceme, abychom se víc prosadili i v Evropě. Dostat se do skupiny v poháru, to by byl obrovský úspěch pro celou českou házenou.

Znamená to vydat se cestou více zahraničních hráčů?

Posilovat z ciziny, to je v našich podmínkách těžké. Já zastávám ten názor, že když berete zahraničního hráče, měl by převyšovat ty domácí, aby tým posunul dál. A dostat sem takového, znamená mít hodně peněz. Proto si myslím, že v příští sezoně bude počet cizinců v týmu omezený, raději budeme v budoucnu sázet víc na vlastní odchovance. Do toho ale nepočítám Slováky, Šimona Macháče beru jako našeho.

Je ale vůbec možné dostat se s českými hráči, nebo jen plzeňskými, třeba do základní skupiny Evropské ligy?

Zatím asi ne, nebo strašně těžko. S odchovanci v příštích pár letech, jak jsem se pohyboval v dorosteneckém prostředí, navíc není reálné do áčka moc počítat. Ale musíme být lepší ve skautingu, snažit se přesvědčit hráče, aby do Plzně přišli dříve než v juniorech. Je to dlouhodobý proces. Musíte vytvořit podmínky, umožnit jim tady studium, ubytování.

A jaká je vaše vize, co se týče herního projevu?

V posledních dvou letech se Plzeň výrazně posunula, hraje víc systémově. Většinu utkání má hru pod kontrolou, je dobře řízená. Je ale třeba dál pracovat na drobnostech. Víme, kde nás tlačí bota, kam se chceme posouvat. Udržet vysoký standart celých šedesát minut, to je náš cíl. V Plzni máme kluky, kteří mají obrovský potenciál, dá se s nimi pracovat, pořád můžeme jít dál. Směrem k větší dynamice, k větší rychlosti, k větší kvalitě.

Pendleři zahltili linky, o placené testy je velký zájem

Znamená váš trenérský posun i konec v Berlíně?

V momentě, kdy se vedení klubu nedomluvilo s Miki Tonarem na nové smlouvě a mně nabídli, abych u áčka zůstal, řekl jsem, že to půjde jedině v případě, že se tomu v Plzni budu moci věnovat naplno. K tomu nelze dvakrát v týdnu jezdit do Německa. Musel jsem tam skončit. Stejně bylo jasné, že do Berlína nemůžu pendlovat deset let každý týden.

Ani v budoucnu neuvažujete, že byste se tam vrátil?

Vůbec nic takového teď v hlavě nemám.

A co tým pro příští sezonu, ten už máte poskládaný?

V podstatě ano, o nějakých variantách jsme se bavili. Nepovedlo se domluvit s Kubou Tonarem, jinak z 95 procent je tým poskládaný. I když podepsaný příchod zatím žádný není, ale je jasné, že naší achilovkou jsou leváci. Skončí nejspíš cizinci Terzič, který je pro nás drahý, i Ivančev, jenž chce domů za rodinou, ale tam je to ještě otevřené. U Bogdaniče máme zájem, aby pokračoval.

Slyšel jsem o tom, že jste jednali s karvinským reprezentantem Solákem?

Netvrdím, že by to byla fáma, ale Solák nepřijde.

Vy jste zažil v kariéře spoustu trenérů, od kterého jste si vzal nejvíc?

Asi od Dagura Sigurdssona, i když zrovna ve vztahu ke mně ideální trenér nebyl. Ale uznávám, že moc dobře věděl, co dělá. A beze srandy, je to i Filip Jícha. Už od doby, jak si dirigoval tým v reprezentaci, jak teď pracuje v Kielu. Jeho vnímání házené a profi sportu vůbec je výjimečné. Je se od něho co učit.

A co kouč, který vaši kariéru ovlivnil nejvíc?

Kdybych měl vybrat jednoho, tak jednoznačně Vláďu Marka, který už bohužel není mezi námi. To byl můj první trenér, já ho měl od minižáků. Sám byl bývalý brankář, naučil mě základy chytání, techniky. Lámal mě do rozštěpů, gymnastických prvků, z toho jsem žil celou kariéru. Samozřejmě i další trenéři mě ovlivnili správným směrem, ale Vláďa nejvíc.

A ještě mám na závěr jednu osobní otázku. Šéf klubu Pavel Drobil, se netajil tím, že chtěl, abyste byl tajný žolík pro závěr letošní sezony. Byl jste připravený?

To byl velký boj. Tím, že se zranil Kája Šmíd a šlo o zranění hlavy, u kterého nikdy nevíte, jak dlouho se z něj budete dostávat… Šel bych do toho, i když jsem byl dlouho proti. Přání Pavla jsem vyslyšel, registraci jsem měl. Nakonec se to vyřešilo samo. (úsměv)